Výbuchy násilí, Molotovovy koktejly a stoupající nervozita. Taková je Francie posledních dní. Šest policistů bylo zraněno během protestů 1. května, jeden z nich utrpěl vážné popáleniny – fotografie policisty uprostřed ohně obletěla doslova celý svět. Bude taková Francie i po vítězství Emmanuela Macrona? 

Studenti lyceí v tom mají jasno, když skandují: „Ani Marine, ani Macron, ani vlast, ani šéf!“ Ve francouzštině to zní lépe: „Ni Marine, ni Macron, ni patrie, ni patron!“ Francie je jako země rozdělená, a odpor, který vyvolal postup Jeana-Marie Le Pena do druhého kola na jaře roku 2002 se obecně nekoná. Jak to dopadne v neděli? 

Dynamika ve prospěch Le Penové

Dynamika hraje v tyto dny ve prospěch Marine Le Penové. Posilují její témata bezpečnosti, imigrace, boje proti násilí a pracovní nerovnosti – zkrátka témata vlastní kandidátce antisystému. Dostihla a překryla částečně, poněkud překvapivě, i voliče dosud nerozhodnutého radikálně levicového kandidáta Jeana-Luca Mélenchona. Ten sice nevydal žádný pokyn pro své voliče, ale zdá se, že většina z nich se volby nebude účastnit, nebo hodí bílý lístek. 

Poslední mítinky, které se odehrávají v těchto dnech před druhým kolem, ohlášeným na neděli 7. května, jasně napovídají, že nic není zatím rozhodnuto. Poslední výzkumy potvrzují, že pouze 20 % voličů je odhodláno volit Emmanuela Macrona, dosavadního favorita hnutí En marche! (Na pochod!). To může rozhodnout. Další ukazatele jsou těmi, které vzešly ryze z volební aritmetiky. Bude to platit v neděli? 

Podle výzkumu agentury Ipsos/Sopra Steria se kandidát liberální levice Emmanuel Macron pohybuje mezi 57 a 63 %, zatímco jeho protivnice Marine Le Penová mezi 37 a 43 % hlasů. Podobně, jen o procentní bod jinak, je tomu u výzkumu agentury Kantar Sofres-One Point, kde je poměr 59:41 %. Napětí stoupá a odstup mezi oběma kandidáty, kteří byli ještě před několika dny v rozpětí 61:39 %, se snižuje. Ředitel agentury Kantar Public France Emmanuel Rivière soudí, že prognózy, jež viděly Macrona na čele 23. dubna, mohly vyvolávat dojem, že jenom posílí. „Nic takového se ale nestalo,“ sdělil Rivière konzervativnímu listu Le Figaro, který si vedle soukromé televize LCI výzkum objednal. 

Referendum proti Národní frontě!

Kandidát liberální levice Macron těží zejména z hlasů, které podle výzkumu Ipsos získává u levicových voličů Benoîta Hamona, radikálního kandidáta socialistů (76 %), ale i od Françoise Fillona (47 %), kandidáta republikánů. Podobně je tomu u Jeana-Luca Mélenchona (47 %). Pro Le Penovou je 25 % Fillonových voličů, 19 % Mélenchonových 5 % Hamonových. Mezi těmi, co se nechtějí účastnit, je 34 % mélenchonistů, 26 % fillonistů a 19 % hamonistů. 

Statistická jistota volby ve prospěch kandidáta posiluje u Macrona ( 90 %), u Le Penové se udržuje (84 %). Agentura Sofres rovněž upozorňuje, že aliance, kterou uzavřel s Marine Le Penovou pravicový suverenista a šéf hnutí Debout la France (Vzhůru, Francie) Nicolas Dupont-Aignan byla přijata velmi rozporuplně. Pouze 41 % jeho voličů je odhodláno svůj hlas předat kandidátce Národní fronty, 30 % chce dokonce volit Macrona, 29 % se hodlá nezúčastnit. 

Vypadá to místy, navzdory slabšímu odporu v porovnání s atmosférou před patnácti lety, že se druhé kolo vnímá jako „referendum proti Národní frontě“. Účast odhadovaná na 77 % ovšem nevyvolává pocit plné účasti – což může hrát silně proti Macronovi, jehož voliči nemusí k urnám vůbec přijít. 

Středeční televizní diskuze může rozhodnout 

Všechny zraky se nyní upírají k televizní diskuzi, která se bude odehrávat v přímém přenosu dnes, tedy 3. května, a to na obou hlavních televizních kanálech, tedy veřejnoprávní France 2 a soukromé TF 1, počínaje 21. hodinou. Diskuzi budou přenášet i další kanály: CNews, BFMTV, LCI, LCP i mezinárodní a vícejazyčná France 24. 

O tom, jak dopadne, se zatím můžeme pouze dohadovat. Macron je mnohem impulzivnější a emotivně laděný, a také méně zkušený; zatím posílil v útocích na Národní frontu jako stranu „jednoho klanu a nenávisti“. Le Penové neprospěl lehký ústup z pozice odchodu od euroměny (zejména nejasný časový horizont), jejž si vyžádalo spojenectví s Dupontem-Aignanem. Silná je naopak v otázkách francouzské identity. 

Při svém mítinku ve Villette v pondělí Macron poznamenal, že nehodlá měnit svůj program – zejména v tématu pracovního zákona, tzv. zákona El Khomri a ostatně i svém zákonu Macron, na němž se v socialistické vládě podílel. Proti tomu je ale velká většina Mélenchonových podporovatelů a Mélenchon sám. Rovnost zaměstnanců se ukázala být kardinálním problémem nejen pro dělníky v delokalizovaných fabrikách, kteří ztratili práci, ale i v mediálních výstupech, kde Macron působil jako vymydlený elitář z Paříže. 

Jakkoliv kritizovaný je Mélenchon pro svůj nerozhodný postoj, tzv. ni-ni (ani-ani), není zdaleka vyřazen ze hry, a to především pro okamžik po prezidentských volbách, kde lze očekávat, pokud se mu to podaří, že může získat i většinu. V případě Macronova vítězství by jej mohl Macron jmenovat premiérem. Mélenchonova podpora by mohla pro jednou rozhodnout vítězství Macrona. Ambici vyhrát parlamentní volby v červnu mají ale i republikáni, ti ale hledají svého pravého vůdce po porážce Fillona. Bude jím dosud diskrétní bývalý prezident Nicolas Sarkozy? 

Macronovi nikdo nechce dát hlas důvěry

Novinářka rádia RTL Alba Venturová v úterý ve své pravidelném komentáři poznamenala, že výzkumy dávají Macronovi sice náskok, ale ten je platný zejména v negativním vyjádření. „Ze 100 voličů Emmanuela Macrona, je pouze 36, kteří ho chtějí volit z přesvědčení, a 64 z důvodů odporu vůči Marine Le Penové. To znamená, že Emanuel Macron je preferován více těmi, kteří něco odmítají, než těmi, kteří s ním názory sdílejí.“ 

Není to vlastně otázka důvěry? Jak to říkají ti studenti z lyceí?