„Tito českoslovenští vojáci se sice narodili svým matkám a otcům daleko odtud, ale svou krev prolili a své životy ztratili zde, na půdě naší sladké Francie. Tím se stali i syny Francie,“ sdělil se slzami v očích Jean Maetthé, jeden z francouzských válečných veteránů.

Slavnost, které se zúčastnil i slovenský ambasador a česká velvyslankyně ve Francii Marie Chatardová, odstartovala slavnostní přehlídka čestné jednotky francouzského námořnictva, kterou provedl velitel francouzské námořní báze Dunkerque, námořní kapitán Jean Gerbier. Slavnostní projev, plný pro Francouze typického patetismu, po něm pronesl podprefekt Dunkerque Henri Jean.

• Další reportáže ZDE

Po něm oba velvyslanci států, vzniklých na troskách Československa, pod jehož vlajkou Češi a Slováci před 70 lety umírali a vítězili, odhalili pamětní desku, věnovanou městem Dunkerque mužům 1. československé obrněné samostatné brigády.

Němci se Čechům nechtěli vzdát

Po skončení ceremoniálu před místní katedrálou, která dodnes nese četné stopy po zásazích granátů a střepin, se celý průvod, včetně francouzské a české vojenské hudby přesunul před místní radnici. Zatímco na věži katedrály zavlál vítězný československý a francouzský prapor už 9. května, francouzská správa si radnici a město převzala až o den později, kdy také tehdejší starosta Roger Verlomme pronesl památný projev. Jeho text byl také nyní při slavnosti znovu přečten. „Německá armáda sice podle protokolu kapitulovala už 8. května, ale velitel německé pevnosti Dunkerque admirál Frisius, zuřivý nacista údajně prohlásil, že se na to musí nejdříve vyspat. Proto se na velitelství československé brigády obléhající město dostavil až druhý den ráno, vlastně už v míru. Spíše se mu ale nechtělo vzdát se do rukou podle něj podřadných Čechů,“ řekl redakci ParlamentníchListů.cz historik Zdeno Maršálek.

Po skončení ceremoniálů v přístavu Dunkerque, který byl během německé ofenzivy v roce 1940 i během obléhání obklíčené německé posádky v letech 1944-45 prakticky celý zničen nebo zatopen mořskou vodou, pokračovala výprava ČsOL ve své pietní pouti po místech válečných hřbitovů, na kterých jsou pohřbeni českoslovenští vojáci a letci, nebo na místa jejich bojů. Prohlédli si tak mimo jiné hřbitov v Pihen- les- Guines, kde je pohřbeno československé stíhací eso Stanislav Rejtar, nebo okolí továrny Filature, o kterou musela čs. brigáda svádět v říjnu 1944 a pak ještě dokonce jen tři týdny před koncem války v dubnu 1945 zuřivé boje. V nich kromě Čechoslováků padly stovky Britů a Francouzů, kteří byli pod velením velitele brigády generála Lišky.

Boje, o kterých dodnes téměř nikdo neví

„V jednom případě vyrazila do útoku celá československá četa, ale nikdo z nich se už nevrátil. Všichni padli, nebo byli raněni a zajati. Bohužel, v povědomí veřejnosti stále dosud zůstávají ve velké míře přežitky komunistické propagandy, která před rokem 1989 buďto o našich vojácích ze Západu zcela mlčela, nebo psala, že jen seděli v zákopech a nic nedělali, na rozdíl od Svobodova armádního sboru,“ řekl historik Maršálek. „Jak ale ukazují archivy, i na Západě zažily naši vojáci boje, jenž si svou intenzitou nijak nezadali s krvavými jatkami na Dukle, Kyjevi nebo Sokolově. Navíc smrt může voják potkat jen jednou,“ dodal historik. Podle něj je také ostudou, že ještě dodnes není přesně známo místo pohřbení řady našich vojáků nebo jména mnoha Čechoslováků, kteří leží na britských a kanadských hřbitovech v okolí Dunkerque.

Dnes se výprava ČsOL přesune na legendární bojiště československé historie v I. světové válce u Arrasu, kde přesně na den před 100 lety svedli svůj úspěšný boj v rámci Marocké divize Cizinecké legie jedni z prvních příslušníků zahraničního I. odboje a budoucích legionářů z Roty Nazdar. Na místě jejich bojového křtu se k výpravě připojí vládní delegace v čele s ministrem obrany Martinem Stropnickým a českými druhoválečnými veterány ze Západní fronty, kteří do Francie přiletí vládním speciálem z Ruzyně.