Když na začátku května končila Konference o budoucnosti Evropy, mezi závěry padlo i doporučení, aby byla projednána otázka rozhodování v rámci EU – je jednomyslné rozhodování pro EU do budoucna to správné? Neoslabuje ji? Není EU rukojmím jednoho státu, který si s využitím veta může diktovat? Než však mohla být debata otevřena, šestnáct států EU včetně České republiky vydalo tzv. non-paper, kterým se proti možné debatě o změnách rozhodování už dopředu vymezily.

Začátkem června stejnou otázku probíral Evropský parlament. Hlasy 355 poslanců a poslankyň v podstatě shodný návrh schválily a vyzvaly Evropskou radu, aby otázku rozhodování v EU otevřela. Aby byl svolán konvent, který na změnách rozhodování začne pracovat. Z českých europoslanců byli pro návrh zástupci KDU-ČSL, většina TOP 09 a STAN, Piráti, proti návrhu ODS, SPD a část ANO.

Původní text ZDE

Vládní koalice tak podle Farského předvedla ještě před začátkem předsednictví rozpor, když sedm europoslanců zastupujících strany vládní koalice hlasovalo pro návrh a čtyři proti návrhu. „Co je postojem České republiky – odmítání debaty, nebo zahájení debaty na konventu?“ píše Farský.

A tento rozpor bohužel není jediný. Za heslo našeho předsednictví bylo vybráno Havlovo: Evropa jako úkol. Už z úcty k Václavu Havlovi bychom ale neměli podle politika zůstat jen u nadpisu. „A Václav Havel byl federalista a doporučoval stále hlubší parlamentarizaci a federalizaci. Jak to jde dohromady s odmítáním snižování závislosti na ropě a označováním maďarského plotu jako řešení uprchlické krize?Schováváme se při výběru hesla jen za lesk jména Václava Havla, nebo se budeme řídit obsahem?“ pokládá Farský řečnickou otázku.

Odpovědi se můžeme dočkat už tento víkend. Schází se Evropská rada, která může na základě požadavku Evropského parlamentu rozhodnout o svolání konventu, jenž bude diskutovat změny základních smluv včetně změny v hlasování. Jaký postoj bude zastávat Česká republika? Bude nám bližší pozice Orbána, který vydírá Evropu, nebo myšlenky Václava Havla? Jsme na rozcestí. Pokud jsme se přihlásili k odkazu Václava Havla, neměli bychom se schovávat jen za jeho jméno, ale přijmout i jeho myšlenky. A pracovat na Evropě silnější, více spolupracující, méně zranitelné vydíráním jednotlivců,“ uzavírá Farský.