Jak Štěpnička konstatoval, že „jeden člen, který se jmenuje Jakub Hrubý, on je sborista, nebo lépe řečeno byl, zpívat neumí, na jevišti se stydí, realizuje svůj život tím, že furt někde něco kecá o Národním divadle. Lže, jako když tiskne. Nechápu, že si osobuje právo mluvit za celek, který vůbec ani nezná, čímž myslím činohru."

Ke zmíněnému pěvci Hrubému pak dodal, že je to člověk, který umí dost zručně hovořit a dovede oblbnout lidi. „Situace je taková, že operní sbor prostě netvoří tu hodnotu představení. A on má pocit, že chce to divadlo řídit," míní herec.

Na jeho slova následně Jakub Hrubý reagoval. Znění jeho otevřeného dopisu mají ParlamentníListy.cz k dispozici.

„Pravděpodobně očekáváte mé asertivní vymezení se vůči Vašim názorům na mou osobu z Vašich úst, ať již jde o pěvecké kvality či umělecký dojem na jevišti," stojí v úvodu Hrubého reakce. Jako popud k ní prý nebyla uražená ješitnost a účelem není dosažení satisfakce, omluvy či hercova rozrušení.

„Nenechte se zneužívat osobami, které Vás nabádají k mediálním výstupům vždy ve stejný moment, tedy když dojdou či nepřijdou argumenty a věcná diskuze je zahozena a nahrazena personifikovanými invektivami vůči údajným strůjcům problému, krize, boje či jak to chcete nazvat," reaguje zástupce odborů Národního divadla s tím, že jej mrzí, „jak úzká skupina lidí, kterým jde o Národní divadlo až v poslední radě, využívá Vašeho jména v zájmu politikaření, pletichařeni a udržení se na svých postech."

Tématu Národního divadla se redakce věnuje již několik týdnů a některé z materiálů naleznete níže.

Jiří Štěpnička působí v souboru činohry ND od roku 1975. Od té doby ztvárnil téměř stovku postav.  Z posledních let jmenujme jeho Náčelníka chóru v Sofoklově Oidipu vladaři, Nikolaje Stavrogina v dramatizaci Dostojevského Běsů či Ferdinanda II. v adaptaci Durychova Bloudění.