Obyvatelé z regionu Donbas čelí po deset měsíců trvajícím konfliktu volbě, jestli chtějí žít i nadále na Ukrajině. Někteří z nich se cítí být Ukrajinci, jiní by raději dali přednost Rusku. Do první skupiny patří třiadvacetiletá studentka psychologie na luhanské univerzitě Tarase Ševčenka, Jelizaveta Zaspaová. Chce zůstat v Luhansku, kde vyrostla, a cítí se být i nadále Ukrajinkou. Poté, co se proruští separatisté zmocnili Luhansku, žila Jelizaveta ve střední části Ukrajiny, kde našli své útočiště uprchlíci z východních regionů. Po třech měsících se rozhodla usadit ve městě Starobilsk, kde se dočasně nachází i zmíněná univerzita. Zaspaová touží především po mírovém řešení krize.

Celý text v angličtině naleznete ZDE.

Stejné přání má i o rok mladší studentka Anna z jiné luhanské univerzity, která svoji budoucnost rovněž vidí v Luhansku. Anna se však obává reakcí svého okolí a nechtěla zveřejnit své příjmení. Pokračuje ve studiích, byť netuší, jestli bude získaný diplom platit i někde jinde než v Luhanské lidové republice. „Nemám však dostatek peněz a všichni moji příbuzní žijí v této oblasti. Hodlám zůstat v Luhansku tak dlouho, jak to jen bude možné," tvrdí Anna a domnívá se, že Ukrajina Donbasu nehodlá pomoci. I proto nemá problém přijmout pomoc, která do země proudí skrze ruské humanitární konvoje.

Šéf kyjevského sociologického centra Rating Alexander Antypovič říká, že podle posledních průzkumů veřejného mínění souhlasí 18 % Ukrajinců s tím, aby Kyjev nebránil Luhanské a Doněcké lidové republice v samostatnosti. „Tento postoj je čím dál tím populárnější. Lidé ze západní Ukrajiny nechtějí bojovat a střední Ukrajina už nemá dostatek kapacit, aby mohla přijímat další uprchlíky z východu," vysvětluje Antypovič. Podle údajů OSN doposud východní regiony opustilo asi 450 000 uprchlíků. Mnozí z nich však odešli do Ruska, aby zde našli práci.