Eva Le Peutrec se rozhodla usadit v Šanghaji, protože to pro ni byla největší výzva. Následně tam několik let žila a navrhla desítky mrakodrapů. „Šanghaj byla největší výzva a zároveň se tam hodně stavělo,“ prozradila na úvod rozhovoru architektka, jež v této asijské zemi dostala za úkol navrhnout například město pro milion lidí, důvody svého přestěhování do Číny.

K tomu se pojí i postavení žen v Číně. To je stále specifické a pořád dochází k preferování mužských potomků. Číňankám v kariérách paradoxně uškodilo ukončení politiky jednoho dítěte. Zaměstnavatelé je totiž v očekávání možných mateřských povinností chtějí o to méně do práce přijímat, neboť se bojí, že budou mít druhé dítě. „To ty ženy velmi diskvalifikovalo,“ říká.

Architektka podotýká, že však vidí obdobnou analogii i v USA v New Yorku. Tam za nynější situací stojí hnutí MeToo. „Ženy to vlastně diskvalifikovalo a muži s nimi nechtějí pracovat,“ vysvětluje. Muži se práce s ženami obávají, aby na ně nepřišla obvinění například ze sexuálního harašení. Le Peutrec se v New Yorku například dozvěděla, že tam se již muži bojí i zavírat dveře své kanceláře, pokud jsou v ní sami se ženou.

Pak se vrátila zpět k poměrům v Číně. Za největší rozdíl u Číňanů spatřuje žebříček hodnot, ve kterém jsou skutečně vždy peníze na prvním místě. Neznamená to však, že by neměli smysl pro rodinu i kamarády, to funguje i tam.

Otázka peněz platí i v politické sféře. Dle Le Peutrec se tak všichni v Šanghaji zaobírají především výdělkem a politiku nikdo neřeší. „Čína je největší kapitalismus světa,“ tvrdí. Ve Spojených státech prý zažila jen „slabý odvárek“.

Od 80. let se v nejlidnatější Šanghaji situace výrazně změnila. Zatímco dřív připadaly ve městě asi čtyři metry čtvereční obytného prostoru na osobu, dnes se tu staví až dvousetmetrové byty. „Jsem přesvědčena, že když to bude pokračovat takhle, tak tam politiku nikdo řešit nebude,“ říká Le Peutrec s tím, že tam jsou všichni dobře zaopatřeni.