Má tzv. protikuřácký zákon pouze chránit zdraví obyvatel, nebo jde o nepřípustný zásah do svobody? Tato otázka dlouhodobě dělí občany na dva tábory.

Lékařka Eva Králíková ve studiu PL TV odmítla, že by se z kuřáků stala lovná zvěř. „Zákon se také nejmenuje ‚protikuřácký‘ a mrzí mě, že ho tak média nazývají. Není proti kuřákům a dokonce ani proti kouření. Je o tom, že se nekouří tam, kde dýchají jiní. Svoboda dýchat čistý vzduch je nadřazená svobodě kouřit,“ měla jasno Králíková.

V reakci na platnost zákona se vyskytly i záležitosti typu klecí pro kuřáky před restauracemi, které začali majitelé některých podniků budovat z obav, že lidé místo toho, aby šli na cigaretu, by utekli bez placení. „Určitě to není důstojné a nesouvisí to s tím zákonem. Tyto excesy za pár týdnů odezní,“ myslí si lékařka.

„Lovná zvěř je hlavně ze živnostníků. Paní profesorka řekla dobře, že tento zákon není protikuřácký, to by byl zaměřen proti výrobě a dealerům této drogy. Já naopak myslím, že tento zákon prosadila tabáková lobby, protože lepší reklamu si nemohli přát. Teď bude před každou hospodou hrozen dobře vypadajících lidí s cigaretou, kteří budou příkladem naší mládeži, která bude vidět, jak správně má dospělý člověk žít. Nic jiného si prodejci a výrobci cigaret nemohli přát,“ začal Ladislav Jakl, bývalý šéf politického odboru Kanceláře prezidenta republiky.

Zdůraznil, že nikdo přece nikomu nevnucoval chodit do kuřáckých podniků. „Hospoda přece nemá chapadla, kterými by popadla nevinného člověka na ulici, vtáhla ho násilím dovnitř a tam ho vystavila nějakým výfukovým plynům,“ uvedl Jakl. Hospody, ve kterých se kouřilo, byly podle něho typem služby, kterou někdo nabízel kuřákům a práva nekuřáků existence kuřáckého podniku nijak nenarušila.

„Proč bych nemohla jít do hospody s dobrou svíčkovou? Já tam ráda půjdu. Ale svoboda vždy znamená odpovědnost. Nemůžeme se chovat bez ohledu na druhé. Proč nemůže nekuřák jít do hospody, kde mají dobrou svíčkovou?“ ptala se lékařka.

„Takže existuje povinnost chodit někam na svíčkovou? Co když ji mají někde, kde je striptýz a ten člověk nemá rád striptýz. Co když mají dobrou svíčkovou někde, kde je hlasitá hudba a daný člověk nemá rád hlasitou hudbu?“ nechápal Jakl.

„Zakazovači“ to podle jeho slov myslí na začátku vždycky dobře. „Jsem rád, že se o tom bavíme i teď, kdy je zdánlivě všechno rozhodnuto a prohráno. V životě to chodí tak, že když si přikryjete ramena, začne vám foukat na nohy. Nezamýšlených důsledků lidí, kteří vytvářejí dobro, bude hodně. Krom toho, že budou lidé hulit na chodníku sousedům a kolemjdoucím. Stejně jako nemůžu přijít do květinářskví a požadovat svíčkovou, tak nemohu přijít do zahulené špeluňky a říct: nekuřte tady. Tak, jako nemůžu přijít do striptýzu a říct: jsem prudérní, oblečte se, holky. Svobodně si se všemi riziky jako dospělý člověk vyberu to, co mi vyhovuje,“ pokračoval Ladislav Jakl.

Není kouření věc minulosti a mimo dnešní trendy, jak dříve prohlásil profesor Pavel Pafko? „S tím bych souhlasila,“ přikývla Králíková. „Samozřejmě, v padesátých letech se taky bojovalo se vším starým, s veteší. Trend po marxisticku jednoznačně směřuje k vítězství dělnické třídy a všechny zpátečníky izolujeme, nejlépe zavřeme. Tohle je fantastická argumentace! Však lidé toho typu říkají, ať se podíváme do zemí, kde zítra znamená už včera, abychom jejich zákazy přejali, protože oni určitě vědí nejlíp, co a jak. Zajímavé je, že se tihle lidé nepoučili i v tom, že leckde na Západě je tolerance určitého množství alkoholu za volantem,“ argumentoval Klausův extajemník.

„Tyhle věci s diskutovaným zákonem nesouvisí,“ stála si na svém Eva Králíková. „Argument, že si tabákový průmysl nemohl přát nic lepšího, no to by jim asi pan Jakl měl vzkázat, že se...“ začala lékařka. „To jim vzkažte vy, vy jste s nimi určitě v kontaktu,“ vložil se do toho Jakl. „Vždyť nevíte, co chci říct!“ naštvala se Králíková.