Washingtonský Institut pro studium války (ISW) upozornil na slova mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marii Zacharovové, která oznámila, že Rusko od počátku své invaze na Ukrajinu na svých válečných cílech nic nezměnilo.

BBC uvedla, že na ruské straně padlo nejméně 17.300 vojáků. Podle britské veřejnoprávní stanice jde o velmi konzervativní odhad. BBC k tomuto číslu dospěla ve spolupráci se serverem Mediazona. „Jsou to pouze data, která se nám podařilo shromáždit a ověřit z otevřených zdrojů, což znamená, že skutečný počet ztrát je ještě vyšší,“ píše ruská služba BBC.

A pokračuje: „V polovině března se nám podařilo identifikovat smrt 17.375 ruských vojáků. Jedna třetina těchto ztrát je připisována těm, kteří před začátkem invaze neměli žádné spojení s armádou, tj. dobrovolníkům, brancům, vězňům a nově i žoldnéřům Wagnerovým. Předpokládáme, že náš seznam může obsahovat alespoň dvakrát více jmen padlých než těch, kteří jsou pohřbeni v Rusku. K tomuto závěru jsme dospěli záznamem situace na hřbitovech ve více než 65 obydlených oblastech Ruska během posledních 13 měsíců.“

Informaci převzal také server newsbulletin247.

Podle ISW se navíc zdá, že ruské regionální úřady přerušují spolupráci se soukromou ruskou armádou Wagnerovců. „Prigožin prohlásil, že úřady města Gorjačij Ključ v Krasnodarském kraji nedodržely předchozí dohodu o pohřbívání zemřelých žoldáků,“ napsal institut.

Server Kyiv Post píše o jednom speciálním ukrajinském hrdinovi. O Mojseji Banderkovi, o houslistovi, který v jednu chvíli válčí po boku svých druhů a v druhé chvíli hraje na housle a baví své kolegy. „Umění pomáhá zejména předcházet sklíčenosti a poklesu morálky. Zejména funkci zvyšování nálady a zajišťování jednoty mezi vojáky může plnit hudba. Někdy mohou hudební vystoupení na frontě nahradit setkání s psychologem, pomoci jim zbavit se psychického stresu a dodat motivaci,“ napsal k tématu server Kyiv Post.

„V době invaze jsem byl v Oděse společně s Mykolou Sergou (nyní vojenský hudebník a příslušník tzv. ‚kulturních sil‘). Měli jsme tehdy před sebou naplánované koncerty, které byly samozřejmě zrušeny. Jeli jsme tedy k Mykolovým rodičům, abychom se rozhodli, co dál. Vlastně jsem měl v plánu počkat, až skončí problémy s benzínem a provozem na silnicích, a jet do Kyjeva. Tam jsem měl v plánu setkat se se Sašou Jarmakem (také vojákem a příslušníkem ‚kulturních sil‘), který by mi pomohl vstoupit do Sil teritoriální obrany (TRO),“ zmínil Mojsej Banderko.

Poté vysvětlil, jak probíhal nábor jeho osobně a jeho kolegy do armády. „Na stěně v místnosti visí plán obrany Oděsy v případě útoku. Poblíž jsou všude krabice s granáty a zbraněmi. Velitel k nám přichází a ptá se, jestli jsme připraveni sloužit ukrajinskému lidu. V šoku jsme vyšli ven, v klidu si zakouřili a vrátili se dovnitř, abychom souhlasili,“ popsal situaci.

V době, když dostal do rukou svůj první granát, byl podle svých vlastních slov vyděšen. To, že může svým kolegům hrát, kvituje. „Jsem upřímně rád, protože se mi daří v noci spát. Koneckonců ne každý má takovou možnost,“ podotkl s tím, že v bojích u Bachmutu není prostor na vůbec žádný odpočinek, takže je rád, že v Oděse si může odpočinout aspoň někdy.

Vojenských umělců je prý víc a jezdí na různá místa fronty, ale vedle hraní na hudební nástroje a zpěvu plní i své bojové úkoly, s granáty v rukou. A to samo o sobě je pro vojáky důležité, když vidí, že umělci stojí s nimi po boku v zákopech a bojují. „My s Mykolou například sloužíme v 59. vinické brigádě. Ale teď plníme bojové úkoly v Doněcké oblasti,“ řekl.