Speriová ve svém investigativním článku na serveru theintercept.com popisuje příběh vdovy Anny, která žila v Buči se svojí dospívající dcerou Mariou a se svou matkou v důchodu. Annin dům podle její výpovědi v první dny okupace navštívili ruští vojáci, hledající ukrajinské muže, kteří v oblasti zůstali.

„Nemáme tu žádné muže,“ řekla Anna vojákům. Snažila se působit vstřícně a dbala rady sousedky. „Bude hůř, když je nepustíte dovnitř,“ varovala ji těsně před příchodem ruských vojsk starší žena. Vstřícnost Anny prý ruské vojáky uklidnila, poté byla označena bílou páskou na ruce, což měl být signál, že nepředstavuje pro okupanty žádnou hrozbu.

Anna tak sice nebyla v bezprostředním ohrožení života, brzy se ale ukázalo, že bude čelit jiným problémům. Jeden z velitelů ruských vojáků ji prý záhy po zahájení okupace zmlátil a vyhrožoval, že znásilní ji i její třináctiletou dceru. Anna podle svých slov přistoupila na jeho výhrůžky, aby ochránila svou dceru, a svolila k sexu.

Ruským vojákům trvalo tři měsíce, než se dostali na Ukrajinu a podle jejich nadřízeného si „potřebovali odpočinout,“ a uklidnit se. Anna ve snaze ochránit svoji dceru souhlasila, že se s muži vyspí. Po pár dnech začalo její dům navštěvovat stále více ruských vojáků.