Na úvod celé akce vystoupila její hlavní hvězda –  předseda Senátu Miloš Vystrčil. Mluvil – jak jinak – o návštěvě Tchaj-wanu. „Jsem přesvědčený, že k nám jako občanským demokratům patří, že v okamžiku kdy vidíme, že někdo začíná prodávat naši svobodu a nezávislost, je naší povinností se proti tomu postavit a říci takhle ne,“ konstatoval. „Vždycky jsme říkali, že nejcennější kromě prosperity je pro nás svoboda a demokracie. Když se ukázalo, že je naší zemi vyhrožováno, a že si dokonce nedemokratická země myslí, že je potřeba se chovat jak ona říká, a že dokonce máme prezidenta – který má sice plná ústa toho, že se s teroristy nevyjednává a naše země je naše a že je potřeba si stát za svými názory – tak řekne pozor – jsou tu nějací lidé, kteří říkají, abychom je poslouchali. A když je nebudeme poslouchat, stane se to či ono. Pak si říkám – sakra, co se s tou zemí děje. Opravdu jsme se zbláznili? Začneme zase za kus salámu kousky své svobody, suverenitu a nezávislosti prodávat?“ otázal se.

„To je jedna z věcí, která měla zásadní vliv na to, že jsem nakonec nejen já, ale i celý Senát – hlasovalo pro to 50 z 52 přítomných senátorů – podpořil cestu předsedy Senátu na Tchaj-wan. Předtím to samé udělal v době, kdy byl předsedou Senátu Jarda Kubera, který s tou myšlenkou přišel a stál si za ní až do té doby, než odešel. Nikdy se nedozvíme, jestli to, že byl pod nějakým psychickým tlakem, mělo vliv na jeho zdravotní stav nebo ne,“ řekl s tím, že okolnosti je schopna objasnit jen prezidentská kancelář, která se rozhodla, že bude mlčet. „Jediný, kdo jim to může přikázat, je prezident republiky, který to neudělá. Je totiž dle mého názoru pod velkým vlivem svých spolupracovníků z prezidentské kanceláře. Což je tedy veliká škoda a zároveň je to velmi nebezpečné pro tento stát,“ domníval se Vystrčil.

„V tom okamžiku bylo na mně, jak se rozhodnu. Rozhodnutí to bylo vlastně jednoduché, protože všechny kroky, které mu předcházely, jasně ukazovaly, že kdyby člověk udělal cokoliv jiného, tak by už se nemohl na sebe podívat do zrcadla. Přispělo k tomu i to, že Tchaj-wan je země svobodná a demokratická, má úžasný potenciál, žije s velkým bratrem za zády, což mi dobře známe a užili jsme si toho dost a dost. Je to země, která si velmi dobře uvědomuje, že je to právě Evropa a demokratické země, na které by se měla fixovat a daleko více s nimi spolupracovat,“ uvedl.

„To byly hlavní důvody –  hospodářský rozvoj, narovnání páteře a solidarita a pomoc demokratické zemi, která to nemá vůbec jednoduché. Takže jsme si řekli – odjedeme na Tchaj-wan, uvidíme jak to tam bude vypadat, když to bude možné, tak je trochu podpoříme, když se bude někdo vztekat, tak to vydržíme. Věřme, že lidi v této zemi to většinově pochopí. A ukáže se, že máme charakter, sílu, morálku a odpovědnost, že nám vždycky nezáleží jen na tom, co nám všichni slibují, kolik z toho budeme mít, ale jak to bude jednou s našimi dětmi a našimi vnuky,“ vysvětlil předseda Senátu České republiky.

Tchaj-wanem nic nekončí