„Nemám žádný velký důvod považovat 28. říjen za svůj svátek. Sice jsem se ve státě jménem Československo narodil, ale nic dobrého mi nepřinesl. Od puberty jsem ho přestal chápat, nakonec jako vlastenectví vůbec,“ začíná Hutka svůj komentář k jednomu z nejvýznamnějších českých historických milníků.

Československý stát jemu i jeho rodině prý mnoho vzal. „Otci sebral živnost a dům, celá rodina se dostala do kategorie BL (bývalí lidé), o Vánocích 1952 jsme byli vystěhováni vojáky na policejní stanici na Bouzově a teprve po dvou letech jsme dostali povolení k návratu do města, ale byt nevrátili a jiný nedali, děda nám uvolnil ve svém domečku na předměstí sklepní místnost jako kuchyň a jednu místnost nad tím na bydlení. S babičkou si nechali druhou,“ přibližuje Hutka, do jaké situace je událost přivedla. Úředním omylem se pak dostal do Prahy na uměleckou školu.

Pro Hutku to znamenalo život v nejistotě a bídě. „Opentlený blbými vlasteneckými kecy, které mi byly stejně odporné jako ten stát. Pak písničkaření jako obrana smyslu vlastního života v tentokrát už přiznané ruské okupaci. Tíha emigrace a nádherný návrat,“ vzpomíná Hutka emotivně.

„A když měl ten stát možnost mi přinést také něco smysluplného, kdy se mohl stát skutečným státem, tak zanikl a nakonec k ničemu jinému také svým založením předurčen nebyl. Stát, který zklamal, a tak nevím, proč bych měl slavit den jeho podivného založení,“ shrnuje na závěr písničkář Hutka, proč tomuto svátku neholduje a nikdy nebude.

Ke stému výročí vzniku samostatného Československa, které se slavilo před dvěmi lety v roce 2018, vytvořil Hutka píseň Sto let, která je jakýmsi historickým průletem historií republiky, tak jak ji vidí on sám.

„Z Československa dnes už zůstal jenom stín, přespříliš otázek a velká tíha,“ zpívá Hutka.

V písni zmiňuje i příklady z česko-německého a slovensko-maďarského pohraničí. „Nejasná pohádka národní svobody, na celé území poněkud vrže. Slováci, Maďaři, cikáni bez vlády, Sudety zaživa stažené z kůže. Udání na Židy, prohrané Karpaty. Slepectví vlastenců šlape nám na paty. Hranice záborem, pak válka s Poláky, slovenská invaze, Šnejdárek v čele, hranice maďarská stvořená bodáky, Morava vtažena do české role,“ zní dále text Hutkovy písně.

Následně Hutka v písni vyzdvihuje prezidenta Václava Havla a opírá se do jeho následovníků. „Byla tu naděje s Václavem v úřadě s Václavem Havlem pak zničená Klausem a dalších třicet let zas život v neshodě, národ už zkoprněl a stal se tupcem udavač ve vládě, opilec na Hradě, ústava tancuje v šaškovském kabátě.“

I tuto píseň uzavírá pak slokou, že k oslavám 28. října 1918 není důvod. „Co tedy oslavit a na co hrdý být, hledáme symboly, jenom ne pravdu, tu nechcem pochopit, chcem se jen vymluvit, nechceme vinu znát, chcem znát jen křivdu, lepíme dějiny, národní pověsti a národ v exekuci, v dluhové pasti,“ zní závěrem Hutkův hudební počin, v němž reflektuje začátek republiky.