„Když řešíme jakoukoliv epidemii, vždy si musíme zkusit zodpovědět na začátku pár otázek. Jestli se ta epidemie dotýká každého infekčního onemocnění, jestli je závažná nebo méně závažná, ale vždy z toho vyčuhují dvě zásadní otázky. A tou první, co je příčinou a co je následkem působení té dané epidemie na populaci a jak tu populaci vlastně zasáhne. A zda v té populaci existuje nějaká riziková skupina,“ poznamenal Beran úvodem přednášky.

„Musím připomenout čtyři věci, které se objevují v každé učebnici epidemiologie, že protiepidemická opatření jsou rozdělována do čtyř skupin. A jsou to jako čtyři nohy židle, čili my nemůžeme vytáhnout jenom dvě, jedno opatření, a myslet si, že nám to bude fungovat. Jsou to protiepidemická opatření, která jsou zaměřená k prevenci, k diagnostice, k přednemocniční péči a nemocniční péči. A ta prevence musí být zaměřená jak ke zdroji infekce, tak k přerušení přenosu, tak samozřejmě k vnímavé populaci. A ta diagnostika není jenom PCR test, kterým diagnostikujeme nějaký virus, ale musí to být kompletní klinická diagnostika a samozřejmě další laboratorní diagnostika,“ zmínil Beran.

„To, co se u nás téměř neprovádí, je ta přednemocniční péče, která je zaměřená na běžné symptomy, ale která by měla být zaměřená na tři možné komplikace, které vznikají v souvislosti s virem SARS-CoV-2. Nemocniční péče je v podstatě známá,“ dodal Beran.