Hned v úvodu poznamenal, že požadavek Andreje Babiše (ANO), za jehož hnutí je Pelikán ministrem, na svolání Bezpečnostní rady státu v kauze hejtmana Jiřího Rozbořila (ČSSD) a policistů má racionální základ. „Členové Bezpečnostní rady státu by měli být informováni o tom, jaký problém důvěryhodnosti některých policejních útvarů může existovat a jak se to bude řešit,“ poznamenal Pelikán, ačkoli ihned doplnil, že ministr spravedlnosti není členem bezpečnostní rady.  

„Já mám plnou důvěru v pana vrchního státního zástupce a jeho lidi a jsem přesvědčen, že vědí, co dělají,“ poznamenal dále Pelikán na adresu vrchního státního zástupce v Olomouci, který řídil už vyšetřování kauzy Jany Nagyové, dnes Nečasové. Případ do značné míry zmizel doztracena, ale Pelikán to neklade za vinu Ištvanovi, ale spíše Nejvyššímu soudu, který velmi široce vyložil poslaneckou imunitu. „Nejvyšší soud se zmýlil, to se může stát,“ konstatoval ministr s tím, že tuto mýlku následně napravil Ústavní soud ČR.

Pět uprchlíků si na Česko stěžovalo u soudu. V první instanci uspěli

Ve druhé polovině pořadu se vyjadřoval k otázce zavedení trvalého přerozdělovacího mechanismu kvót. „Myslím si, že bychom neměli podporovat trvalý přerozdělovací mechanismus, jak jej prezentuje německá kancléřka Angela Merkelová, ale současně musíme nabízet alternativu. Myslím si, že si toho je vědom i premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD),“ poznamenal ministr s tím, že neustálé odmítání všeho nás dostává do izolace a škodí nám to.

„Ve mně vzbuzuje trvalý přerozdělovací mechanismus velké znepokojení v situaci, kdy nám sem proudí nekontrolovatelný proud osob. Ale bude něco zcela jiného, pokud ten stav dostaneme pod kontrolu,“ konstatoval Pelikán. V přijetí rychlého a efektivního řešení ale nevěří, protože současná EU je velmi těžkopádná.

„To ovšem nic nemění na tom, že se k uprchlíkům nechováme právě nejlépe. Prozatím bylo podáno pět žalob ze strany uprchlíků a prvostupňové soudy jim dali za pravdu,“ zaznělo z úst Pelikána. Klíčová je otázka, zda vůbec smíme či nesmíme uprchlíky zadržovat. Na tuto otázku ale ministr neuměl odpovědět, protože není odborníkem na všechno, jak sám řekl. A když už je zadržujeme, měli bychom se k nim chovat lidštěji. Uprchlíci v našich zařízeních dostávají do ruky příslušná rozhodnutí, která jsou psaná česky, a nikdo jim je ani neumí přeložit. Už to podle ministra není dobře, protože uprchlíci tak úplně netuší, kde jsou a jak dlouho tam budou.

„Je třeba být ostražitý, ale musíme se nažit co nejméně znepříjemňovat jim pobyt u nás. Nelegální překročení hranic je přestupek s finanční sazbou pět tisíc korun,“ připomněl také Pelikán.

Kauza Michaláková: Pravda může být jinde

Nakonec pár slov řekl i ke kauze Evy Michalákové a jejích dvou synů, k nimž v Norsku ztratila rodičovská práva. Pelikán byl v hodnocení celé kauzy velmi opatrný, protože jako advokát s dlouholetou praxí ví, že pravda může být někde jinde, než se na první pohled zdá.