„Není to osobní,“ slýcháme ve filmech padouchy, kteří si dávají záležet, aby do svého temného řemesla nevnášeli nepatřičné emoce. Tuto frázi ovšem nikdy neuslyšíme od politika. Důvod? Politika je osobní. Za vším, co ve svém temném řemesle politici činí, jsou jejich emoce.
Když se protřelý diplomatický rutinér Christoph Heusgen rozplakal na pódiu před účastníky bezpečnostní konference a tito sdíleli jeho žal dlouhým potleskem, nešlo asi jen o zármutek, že mu JD Vance do pečlivě nachystané kongresové show hodil vidle. Bylo to osobnější: Obrečel za přítomné konec jejich éry.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ivan Hoffman