Tento posudek vznikl na základě požadavku ze strany Policie České republiky; je součástí dopisu, který tehdejší šéf Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR adresoval jisté policejní poručici. Dokument je k mání na internetu a objasňuje pozadí celkem tří existujících táborů na daném území. ParlamentníListy.cz v této věci kontaktovaly Akademii věd České republiky i tehdejšího ředitele Ústavu pro soudobé dějiny při AV ČR Oldřicha Tůmu – a dokument je podle všeho autentický. Nejedná se o podvrh.  

„Na katastrálním území v Letech u Písku postupně existovaly v letech 1939-1943 celkem tři tábory (kárný pracovní tábor, sběrný tábor, cikánský tábor), které se vzájemně lišily jak svým posláním, tak i zařazením v systému protektorátní, resp. okupační správy,“ uvádí expertiza. „Z hlediska obecné typologie represivních zařízení z let 2. světové války, používané Mezinárodní pátrací službou Červeného kříže v Arolsenu (Internationaler Suchdienst) se jednalo o tábor internační. Tímto termínem jsou označovány tábory, které nebyly pod přímou pravomocí SS, zvláště tábory pod neněmeckou správou ve spojeneckých nebo satelitních zemích,“ dodává zpráva.

„Obecný pojem koncentrační tábor nelze v případě Letů použít, protože v rámci nacistických represivních zařízení představuje tento termín přesně definovanou kategorii,“ upřesňuje. Podle expertizy totiž koncentrační tábory byly pouze tábory, „které podléhaly úřadu inspektora koncentračních táborů a útvarů SS Totenkopf, resp. od března 1942 Hlavnímu hospodářskému a správnímu úřadu SS.

Expertiza dále popisuje genezi tábora v Letech. K otevření kárného pracovního tábora podle ní došlo v srpnu 1940. K 2. září 1940 pak tábor evidoval celkem 166 internovaných, z nichž bylo podle historiků pouze 11 romské etnicity. I v následujícím období podle zprávy „fakticky až do konce existence kárného pracovního tábora“ tvořili Romové v táboře nepatrnou menšinu.

• CELÁ EXPERTIZA JE K MÁNÍ NA INTERNETU ZDE

„Bylo to dáno tím, že české protektorátní úřady nezaváděly restriktivní opatření vůči Romům z rasových důvodů, ale pro jejich odlišný způsob života, který vnímaly jako neslučitelný se zájmy většinové společnosti,“ uvádí expertiza. „Zcela jednoznačně to plyne z již citovaného pokynu ministerstva vnitra pro zemský úřad v Praze z 6. května 1940. Okruh tzv. cikánů určených pro zařazení do kárného pracovního tábora zůstal vymezen osobami, které buď neuposlechly zákazu kočování vůbec, nebo se sice usadili, ale nejeví ochotu k práci, dopouštějí se trestných činů, nebo jinak dávají podnět k zakročení,“ stojí v dokumentu.

Expertiza se následně zabývá další genezí tábora a jeho proměnou v tzv. sběrný tábor. „V červenci 1941 německé okupační úřady začaly na českou autonomní správu vyvíjet tlak,“ stojí v textu. „Lze odůvodněně předpokládat, že od podzimu 1941 kárný pracovní tábor v Letech začal sloužit k tzv. preventivnímu potírání kriminality,“ dodává.

Dokument následně zahrnuje vznik tzv. „cikánského tábora“ v Letech, ke kterému došlo během 2. stanného práva a po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. V té době se jíž podle expertízy naplno projevil rasový přístup k romskému obyvatelstvu. Podle nových pravidel nadiktovaných z Říše měli být do tábora dodáni Romové a jejich rodinní příslušníci. „Na tuto normu ovšem nelze nahlížet jako na plně svrchované rozhodnutí českých autonomních úřadů,“ uvádí expertiza. „Již 16. června 1941 úřad říšského protektora vydal rozhodnutí, kterým s účinností od 1. července přecházela česká protektorátní policie pod přímé řízení německých okupačních úřadů,“ uvádí text.     

Zatímco do tzv. cikánského tábora, který vznikl na základě nařízení nacistů, byli umisťováni Romové na základě rasového původu, v případě sběrného a kárného pracovního tábora se jednalo o jedince, jejichž chování bylo společensky nebezpečné. Podle expertizy se nejednalo o výběr lidí na základě etnicity či politického přesvědčení.

„Nelze tedy v žádném případě přehlížet skutečnost, že osoby umístěné ve sběrném táboře v Letech zde nebyly internovány s ohledem na svůj etnický původ, aktivní odpor proti okupaci nebo politické přesvědčení. Pokud se dnes účelově připomíná existence tohoto tábora, nesnižuje se tím pouze utrpení Romů v letech 2. světové války, ale de facto se tak relativizují i místa bezprostředně svázána s českou národní tragédií (např. Malá pevnost Terezín, tzv. Pečkárna, Kounicovy koleje v Brně, střelnice v Kobylisích aj.),“ stojí v závěru expertízy.