„Český tisk je nadšen, najdeme v něm titulky typu, že ostudu prý není možné dělat donekonečna. To slovo ‚ostuda‘ je v tomto kontextu příznačné a naprosto zásadní. Jak může dělat veřejný činitel ostudu? Třeba když je přistižen při sexu na ulici s asistentkou vedoucího zahraničního hosta. Nebo když smrká na recepci do rukávu. Nebo když se vyčurá na schodech svého úřadu při vítání delegace. Ale může dělat ostudu tím, že říká své názory, pro které byl demokraticky zvolen?“ táže se Jakl.

„Může. Pokud ovšem připustíme, že hlavním posláním státníka je být zadobře s mezinárodní papalášskou komunitou, a ne se svými voliči. S Ficem je možno v mnohém nesouhlasit. Třeba i ostře. Ale jednu věc nelze při tom zapomenout. Na to, že jeho výroky mají legitimitu. Onu legitimitu mu propůjčuje jeho mandát,“ dodává.

„Úplně stejné, ba i ostřejší výroky, než nad kterými se dnes pohoršují eurokrasoduchové, hlásal Fico po celou dobu své předvolební kampaně. Nebyl zvolen navzdory nim, ale díky nim. To jeho názory zvítězily v kampani. Ne on. Někteří politici možná získávají mandát za svůj plnovous. Ti si pak mohou hlásat, cokoli je napadne. Jen se nesmějí oholit. Jinak jsou ale politici ‚jen‘ nositeli určitých postojů a názorů. Voliči volí právě tyto postoje, ideje a názory. Pokud politik získá mandát díky hlásaným názorům, je to mandát určený právě k tomu, ale je dotyčný politik hlásal dál i po svém zvolení,“ sdělil Jakl.