Začalo to únorem v roce 1929, kdy na pátem sjezdu KSČ stranu ovládl Klement Gottwald. „Ten, co se jezdil do Moskvy učit, jak lidem zakroutit krkem,“ podotkl Hrušinský s tím, že se tam jezdil tak dlouho učit, jak stabilizovat společnost, až 13. února 1948 v souladu s čistkami na ministerstvech byli odvoláni poslední slušní velitelé Sboru národní bezpečnosti, na jejichž místa byli dosazeni komunisté. Policie v Praze byla od té chvíle výhradně ovládána bolševiky.

Do Prahy pak z Moskvy 15. února 1948 přicestovala skupina poradců – agentů NKVD a byli systematicky rozmístěni na všechna oblastní velitelství Státní bezpečnosti. Hrušínský připomíná, že o dva dny později prosadil ministr spravedlnosti Drtina jednání vlády o zneužívání Bezpečnosti komunisty. KSČ vyhlásila pohotovost u StB a u pohraničních vojenských pluků, které ovládali komunisté, a začala vyzbrojovat Lidové milice.

Nekomunistické vládní strany se pak 19. února nešťastně rozhodly podat demisi svých ministrů, vzpomněl Hrušinský a dodal, že Gottwald na Hradě poprvé vyhrožoval prezidentu Benešovi sovětskou vojenskou intervencí. Ministři tří demokratických stran pak 20. února neuváženě podali demisi a předpokládali, že prezident demisi nepřijme nebo podle ústavy vyhlásí předčasné volby, anebo jmenuje svoji úřednickou vládu.

Den nato 21. února Gottwald vystupňoval tlak na Beneše a znovu mu hrozil sovětskou intervencí, pokud demisi nepřijme a nejmenuje nové, komunisty vybrané ministry. „Zatajil ale prezidentovi, že Stalin mezitím Gottwaldovu žádost o vojenskou intervenci zamítl,“ poznamenal a zmínil, že další únorový den jednali komunisté se sociálními demokraty o vytvoření společné vlády.

Následně pak 23. února začala Státní bezpečnost zatýkat příslušníky demokratických stran, jejichž ministři podali demisi. „ÚV KSČ rozhodl o použití ozbrojených Lidových milicí. Na Hrad se vydalo na deset tisíc vysokoškoláků a demokratů, aby podpořili Beneše,“ doplnil Hrušínský s tím, že mnozí byli pak z vysokých škol vyloučeni a perzekvováni. O den později obsadili milicionáři sekretariát sociální demokracie v Lidovém domě, kde byla dojednána koaliční vláda KSČ a sociální demokracie.

„Dál už to známe: Smrt Jana Masaryka, zatýkání a popravy, ostnaté dráty, socialismus a lži, srpnová okupace, která nakonec stejně přišla, bída, svrab a normalizace,“ dodal Hrušínský.

Další významný únor přišel podle Hrušínského o několik desítek let později, a sice v roce 1991. Psal se 23. únor, když se rozpadlo Havlem založené Občanské fórum, do jehož čela se 13. října 1990 dostal Václav Klaus. „Ten oznámil vznik ODS a Československo začal vzdalovat ideálům listopadu 1989,“ upřesnil Hrušínský.

Původní zdroj ZDE

A co únor v roce 2019? „Jíme párky z řepky, kuře z Vodňan, argentinské hovězí z Polska, každý rok nám přibude několik milimetrů dálnic, za drahá data si můžeme sami, za drahou korunu taky,“ uvedl s tím, že stejně tak nesnášíme lidi jiné víry, barvy a rasy, nesnášíme Evropskou unii, nesnášíme Západ.

„Máme už po krk toho, aby nás před Rusy chránilo NATO, volíme Zemana, líbí se nám čínské investice do Jaroslava Tvrdíka a Jaromíra Soukupa, milujeme mladšího Klause, Falmery a Bureše, udávání a lži,“ řekl mnohoznačně, aby zdůraznil, jaké jsou vlastně ty naše dnešní „únorové problémy“. „Ale naděje tu je. Každý únor jednou skončí a přijde jaro,“ napsal na závěr Hrušínský.