„Nejslabším článkem Babišovy kampaně je Babiš. Proč? Protože je současně tím článkem nejsilnějším. Je to jen zdánlivý paradox. Všechno s ním stojí a padá, bez něj by jeho útvar, nazývaný občas hnutí nebo strana, nebyl nic. Protože ideové názory útvaru nehrají žádnou roli (opravdu by byl někdo z těch 35 procent sympatizantů schopen je vyjmenovat?), jde jen o sympatii k Vůdci,“ píše Jandourek.

Celý komentář naleznete zde.

„Vůdce si, jak je to u populistických politiků běžné, vytvořil – či nechal si vytvořit – svůj obraz miliardáře z lidu, který snad ani žádný miliardář není. Snesl se na tuto zemi jako nějaký avatar, aby tu vyčistil Augiášův chlév. Chodí mezi prostým lidem jako spasitel, káže, sklání se k nebohým, má úsměv a vlídné slovo,“ dodává.

Opakovaně se ale ukázalo, že se Vůdce bojí konfrontace, a když k ní dojde, přestává se ovládat. Pak ukazuje svou pravou tvář. Stojí za zmínku, že článek dokresluje Babišův obrázek, kde polovinu tváře tvoří „hodný miliardář“, zatímco druhá polovina Babišovy tváře představuje šedého zlého démona.

Babišův tým zřejmě dobře ví, že jeho šéf nezvládá konfrontaci s lidmi, kteří nesdílejí jeho názory. Uchyluje se pak ke sprostým slovům a opakuje stále stejné mantry. Asi proto poradci Babiše nepouštějí svého šéfa do televizních debat, jenže lidem na ulici se vyhýbat nemůže. A právě v tom je jeho největší slabina. Čím víc lidí uvidí, jaký Babiš opravdu je, pravděpodobně mu neodevzdají hlas.