I z obrázků v deníku Blesk je patrné, že odjezd ředitelky domů byl neobyčejně dramatický. Z budovy vycházela obklopena několika svalnatci s drátky v uších, prý jako kdyby byla nějaký prezident. Celkem kolem ní Blesk napočítal asi sedm ochránců.

Ochranku prý Vitásková dostala poté, co se začátkem dubna zabývala solárním byznysem Bezpečnostní rada státu. Premiér Nečas tehdy zmínil, že kromě rizika pro energetiku může být fotovoltaika i problémem pro bezpečnost, protože u některých dotčených skupin se zvyšuje agresivita. A je zřejmé, že šéfka ERU, která vysoké výkupní ceny otevřeně kritizuje, je jedním z hlavních cílů.

Vitásková nastoupila do Energetického regulačního úřadu v roce 2011 a prý si hned nechala zpracovat audit, který odhalil, že při stanovování výkupních cen elektřiny postupovali nezákonně dokonce i někteří pracovníci tohoto Úřadu. Dokonce mluvila o „zločinném spolčení“, což naznačuje kriminální pozadí činu. Tím nejspíš popudila provozovatele solárních elektráren, kteří si žárlivě střeží svůj výnosný byznys. Dokonce se navzájem písemně vyzývají k tlaku na politiky, aby jim vycházeli vstříc.

Ředitelka Vitásková však rozhodně nemá pro strach uděláno, neboť, jak poznamenává deník, si už v životě prošla lecčíms. Jako sirotek musela začít pracovat už v sedmnácti, později vystudovala Stavební fakultu brněnského Vysokého učení technického a v roce 2001 se stala šéfkou státem ovládané společnosti Transgas. V ERU působí necelé dva roky.