„Těch útoků, které se v Bavorsku a okolních spolkových zemích v posledních měsících udály, je v poslední době už nějak příliš moc. A to si už člověk všímá jen těch nejhorších věcí, nějaké osahávaní dětí na koupališti člověka už tolik nezvedne ze židle, bohužel,“ poznamenává úvodem Klímková. 

Všímá si pak událostí, které médii tolik neproběhly – střílení kousek od jejich domu mezi Syřanem a Iráčanem, následná vražda jedné Syřanky, kterou zabil manžel, i útok na nádraží v Grafingu v Mnichově.

Následně vzpomíná na páteční večer, kdy došlo ke střelbě v mnichovském nákupním centru. „Celá událost mi ale ještě teď vrtá hlavou, že totiž jeden útočník se zbraní dokáže ochromit celé město. Policie dokonce uzavřela dvě dálnice, celá městská doprava byla zastavena. Policie nejdřív mluvila o pravděpodobně třech útočnících a přicházela hlášení, že se něco děje i v centru města. Podle doporučení policie jsem samozřejmě zůstala doma. Kolem deváté večer projelo v sousední ulici 25 houkajících sanitek a kolem půlnoci ještě nad naší čtvrtí hlídkovaly helikoptéry,“ popisovala Klímková. Bezpečnostní situace se podle ní vskutku zhoršila.

„Sama si teď budu dělat zbrojní průkaz, akorát ten proces tady trvá trochu déle než v Čechách. Když už nic jiného, tak někteří známí začali nosit u sebe alespoň nůž. Já osobně nosím pepřový sprej a hlasitý alarm. Když jsem o tom teď ty poslední dny ale přemýšlela, tak vám takový nůž stejně proti pistoli k ničemu není,“ dodala.

Celý text: 

Těch útoků, které se v Bavorsku a okolních spolkových zemích v posledních měsících udály, je v poslední době už nějak příliš moc.

A to si už člověk všímá jen těch nejhorších věcí, nějaké osahávaní dětí na koupališti člověka už tolik nezvedne ze židle, bohužel.

V českých mediích to asi tolik neproběhlo, ale co si tak namátkou pamatuji, tak to bylo na konci dubna střílení asi 200 metrů od našeho domu. Už tehdy jsem si říkala, že to tady začíná být jako na Divokém západě. Tenkrát nějaký Iráčan střílel za bílého dne z pistole na Syřana – nového přítele své bývalé ženy.

Asi týden nato byla nalezena mrtvola ženy – Syřanky, žadatelky o azyl, na kraji města. Zabil ji její manžel – to jsou zas ty islámské vraždy z takzvané cti.

A potom v půlce května útočník s nožem na nádraží v Grafingu v Mnichově zabil jednoho člověka a další čtyři pobodal. Tehdy z toho nebyl celoevropský poprask, protože z toho policie udělala hned v zárodku psychopatický útok, i když podle svědků události útočník zřetelně volal Alláhu Akbar a křičel na přítomné „nevěřící, musíte zemřít“.

Jakým způsobem to zasáhlo společnost tady v Německu? Ty nálady se, myslím, mění po celé Evropě. Je pravda, že po útocích v Nice jsou lidé více pozorní a ostražití, všímají si svého okolí. Když jsme byli pár dní po útocích v Nice večer na zábavě, tak dvě kamarádky už skutečně koukaly kolem sebe a monitorovaly potenciální nebezpečné jedince. To napětí ve společnosti lze tak nějak všeobecné vnímat.

Potom se stal v pondělí ten útok ve Würzburgu – to je město vzdálené 2 hodiny autem severně od Mnichova, do Čech je ta vzdálenost podobná.

Byl to útočník se sekerou. Pět lidi těžce zranil, jeden z nich prý leží ještě v kómatu.

Tak nějak člověk nestihl vstřebat úplně ty události ve Würzburgu a už je tu střelba v obchodním centru v Mnichově.

V pátek nám volal nejdřív jeden známý, zda-li jsme v pořádku. O podrobnostech útoku jsme se dověděli, až když jsme poté zapnuli televizi. Volali jsme samozřejmě hned přátelům a rodině, že jsme v pořádku. Ve městě podle svědků opravdu zavládla panika, ale bylo to podle mě i tím, že policie zastavila městskou hromadnou dopravu, bylo prý díky tomu hodně lidí na ulici. Lidé nabízeli na Twitteru a Facebooku svoje byty, aby se ostatní mohli případně schovat.

Celá událost mi ale ještě teď vrtá hlavou, že totiž jeden útočník se zbraní dokáže ochromit celé město. Policie dokonce uzavřela dvě dálnice, celá městská doprava byla zastavena. Policie nejdřív mluvila o pravděpodobně třech útočnících a přicházela hlášení, že se něco děje i v centru města. Podle doporučení policie jsem samozřejmě zůstala doma. Kolem deváté večer projelo v sousední ulici 25 houkajících sanitek a kolem půlnoci ještě nad naší čtvrtí hlídkovaly helikoptéry.

Celkově to samozřejmě narušilo chod města, na ulicích bylo znatelně méně kolemjdoucích a turistů. Zrušily se asi dva festivaly, co měly ve městě o víkendu probíhat.

A teď k tomu ještě ten Syřan s mačetou v Reutlingenu, co zabil jednu ženu a dva lidi zranil. To je jen další střípek do celé té mozaiky. Bezpečnostní situace se opravdu výrazně zhoršila. Známí si opatřují zbraně. Sama si teď budu dělat zbrojní průkaz, akorát ten proces tady trvá trochu déle než v Čechách. Když už nic jiného, tak někteří známí začali nosit u sebe alespoň nůž. Já osobně nosím pepřový sprej a hlasitý alarm. Když jsem o tom teď ty poslední dny ale přemýšlela, tak vám takový nůž stejně proti pistoli k ničemu není.

Podle mého názoru by tady opravdu v dlouhodobém horizontu pomohla změna legislativy v držení zbraní. V současné době je každý občan de facto v případě takových útoků odkázán na policii a na to, jak ona rychle k incidentu přijede. To může být kolikrát už velmi pozdě. Pokud má v Německu člověk v držení legální zbraň, tak ji smí použít pouze na obranu vlastního obydlí a musí ji mít uloženou v trezoru a munici uchovávat na odděleném místě. Takže i v případě, že člověk k dispozici legální zbraň má, tak není schopen v případě nějakých dalších teroristických útoků žádné obrany. Efekt má akorát rychlý útěk.