„Sobotní (Outerní) Pražské poštovské noviny z rozličných zemí a krajin přicházející s obzvláštním Jeho císařské a královské Milosti nadáním obdarované“ – tak zněl celý název novin, pro něž se ale záhy vžil název Pražské poštovské noviny či Pražské české noviny. Poštovské proto, že vycházely v sobotu a v úterý, tedy ve dnech, kdy jezdila pošta, která je také rozvážela.

Kuriozitou bylo, že ještě neměly titulky, takže byly dost nepřehledné. Zprávy byly sice datovány, ale řazeny nikoli chronologicky, ani podle důležitosti, nýbrž tak, jak se redaktorovi dostaly do rukou.

V roce 1772 Pražské poštovské noviny kvůli nedostatku odběratelů zanikly, ale v roce 1782 byly obnoveny a přešly do majetku knihtiskaře Ferdinanda Schönfelda. Redaktorem se stal Václav Matěj Kramerius, který je řídil do roku 1789, kdy získal koncesi na vlastní Krameriusovy c. k. vlastenecké noviny.

Místo, kde Pražské poštovské noviny původně Karel František Rosenmüller začal vydávat, připomíná dnes pamětní deska na Uhelném trhu v Praze.