Ještě nedávno řada českých politiků tvrdila, že Česká republika patří do tvrdého jádra EU. Teď se ale čím dál častěji ozývají hlasy, že by vlastně vůbec nevadilo, kdyby se Česko ocitlo mimo tvrdé jádro EU. Říká to např. Andrej Babiš s tím, že si nechce nechat diktovat Bruselem, co by měl dělat, a nestojí ani o to, aby Česká republika přijímala euro. 

Pehe k tomu poznamenává, že by Babišovi coby ministrovi financí měl někdo připomenout, že naše země je exportně orientovaná. A mnohé firmy u nás investují, protože nás vnímají jako zemi, ve které mají nižší výrobní náklady, ale posléze mohou vyvážet dál do EU, třeba do Německa. Pokud nebudeme součástí tvrdého jádra EU, může se nám stát, že jádro EU prohloubí svou integraci natolik, že mezi Českem a jádrem vyvstanou obchodní překážky. Pak možná investoři nebudou mířit do Česka, ale jinam. A my na to podle Peheho doplatíme.

Celý komentář najdete zde.

„Je s podivem, že premiér Bohuslav Sobotka, který vícerychlostní Evropu nechce, a pokud by už vznikla, přeje si, abychom zůstali ve tvrdém integračním jádru, proti takovým názorům politika, který ho po příštích volbách může v premiérském křesle nahradit, razantněji nevystoupí. Možná proto, že i on mluví sice o potřebě zůstat v hlavním proudu evropské integrace, ale v praktické rovině dál utužuje spolupráci se zeměmi Visegrádu, které se především zásluhou nacionalismu v Polsku a v Maďarsku, jakož i společné odbojné politiky vůči zbytku EU v oblasti migrace postupně samovolně z další evropské integrace vylučují,“ soudí Pehe.