Jan Palach se snažil své spoluobčany přimět, aby neupadli do letargie a postavili se na odpor sovětské okupaci. Vyzýval lidi, aby se snažili uchovat alespoň zbytky demokratizačního procesu, který přinesl závan svobody do této společnosti v roce 1968. V roce 1969 se ale zdálo, že lidé za tuto demokracii bojovat nebudou. Palach zřejmě chtěl svým sebeupálením občany vyburcovat.   

Většina lidí ji ale postupem času akceptovala a žila se sovětskými tanky za zády dalších dvacet let. „A když se blížilo 20leté výročí a nic se nedělo, tak jsem si říkala. No vida, chlape, nic se neděje. De facto ty jsi ničemu nepomohl,“ řekla Šiklová. Palachovu oběť považovala za obrovskou, ale skutečně ji trápilo, že byl tento bolestný čin zbytečný.

Celý článek najdete zde.

Jenže v lednu 1989 se něco změnilo. Lidé se během tzv. Palachova týdne postavili na odpor komunistickému režimu. Alespoň někteří. Na konci téhož roku už se komunistický režim hroutil k zemi.