Budeme-li jednotní, můžeme určovat pravidla hry v soupeření mocností

Mimo jiné oba zmínění politici uvádějí, že v době globalizace platí více než předtím, že my Evropané potřebujeme jeden druhého. Ukazují to na příkladu tří problémů.

Zaprvé jde o zachování našeho evropského životního stylu. V propojeném světě, v němž se nezadržitelně derou vzhůru nové regiony, musíme spojit své síly dohromady. Podíl Evropy a jejích národů na světovém hospodářském výkonu i populaci totiž klesá. Jestliže si někdo tváří v tvář těmto vyhlídkám myslí, že nyní udeřila hodina národních států, trpí ztrátou smyslu pro realitu. Možná se nám vývoj nelíbí, ale zvrátit ho nedokážeme. Pokud však budeme postupovat společně, můžeme jej utvářet k našemu prospěchu. Žádný jednotlivý členský stát, byť by byl sebevlivnější, nedokáže prosazovat své zájmy. Ale pokud budeme jednotní, jistě se nám podaří být mezi těmi, kdo určují pravidla hry v soupeření mocností.

Nemůžeme mrhat silami na nicotné národní půtky

Evropanům se prý vyplatí držet pospolu, protože v sázce je náš společenský model vystavěný na principech demokracie, právního státu, solidarity a lidských práv. U nás platí občanská práva, svoboda tisku a právo na stávku, ale neexistuje mučení ani trest smrti. Hospodářská síla Evropy spočívá ve společném vnitřním trhu a s touto silou v zádech dosáhneme toho, aby naše hodnotové společenské uspořádání zůstalo zachováno a dále se rozvíjelo.

Zadruhé musíme zaručit mír a bezpečnost. Budeme-li jako Evropané postupovat společně, můžeme dosáhnout úspěchů. Ukázalo to uzavření dohody o íránském jaderném programu i pařížské dohody o klimatu. To by nás prý mělo podnítit k dalším krokům a přijmutí více odpovědnosti. Svět je totiž stále nepřehlednějším místem. USA postupně omezují aktivní účast na mezinárodním dění, Rusko vystupuje s rostoucí agresivitou a Čína získává ve východní Asii stále větší vliv. Konflikty zuří v bezprostředním sousedství: v Sýrii denně umírají lidé a situace na východní Ukrajině zůstává velmi znepokojivá. Atentáty v Bruselu, Istanbulu a v Paříži byly hořkým připomenutím toho, že islámský terorismus představuje hrozbu pro celý svět.

V této situaci si podle obou politiků nemůžeme dovolit mrhat silami na nicotné národní půtky. Chceme-li, aby náš vliv ve světě zesílil, musíme hovořit jedním hlasem.

Solidarita a láska budou mít hodnotu až když se jimi budeme řídit ve svých životech

Zatřetí musíme zvládnout migraci. Před válkami a pronásledováním dnes prchá víc lidí než kdykoli od konce druhé světové války. Hledají ochranu před zvěrstvy Islámského státu i před Asadovými kazetovými bombami. Příliv uprchlíků je tak silný, že jej žádný členský stát nedokáže zvládnout sám – ale jako kontinent s více než 500 miliony obyvatel se můžeme o tento úkol podělit.

Návštěva papeže Františka na ostrově Lesbos nebyla jen obyčejným gestem. Přijal tam totiž dvanáct syrských uprchlíků a jednal tak konkrétněji a solidárněji než mnoho členských států EU. Je to pro nás výzvou, abychom i my přistoupili k činu. Solidarita a láska k bližnímu znějí krásně v nedělních proslovech, ale hodnotu budou mít až tehdy, budeme-li se jimi řídit ve svých životech, píší Jean-Claude Juncker a Martin Schulz.