Kanadská televize (nejen) pro krajany

04.11.2022 10:28 | Komentář

Není to tak dlouho, kdy Asociace nezávislých médií (ANM) vyznamenala redaktorku Markétu Slepičkovou prestižní cenou za nezávislou žurnalistiku. Psal se červen minulého roku, kdy na pódiu slavnostního shromáždění předních českých novinářů v Praze převzal novinář, publicista a rozhlasový dramaturg František Mareš, v zastoupení své dcery Slepičkové, působící v zahraničí, Krameriovu cenu za cyklus TV dokumentů o Češích v zahraničí.

Foto: Archiv MS
Popisek: Redaktorka Markéta Slepičková

Životní příběh představované osobnosti by bezesporu vydal na román. Zajímá nás, jak se odvíjel její života běh a v neposlední řadě i za co si vzpomínané ocenění zasloužila. Vezměme to ale pěkně popořádku.

Markéta Slepičková, tehdy ještě Marešová, vystudovala Univerzitu Karlovu, obor televizní žurnalistika. Od roku 1990 pracovala v České televizi jako reportérka a scénáristka. Od roku 1994 šest let působila v pražské kabelové Top Info televizi, kde se díky svým kvalitám, nápaditosti a profesionalitě vypracovala až na funkci šéfredaktorky. Časem ji to vše bylo málo a začala pokukovat po velkém světě, ve kterém se chtěla prosadit ve své profesi. A tak se stalo, že v září roku 2000 připutovala se svým manželem a synkem za oceán do Kanady.

Není všechno zlato, co se třpytí

V Torontu však kupodivu neměli o desetileté Markétiny zkušenosti a bohatou praxi zájem. Oceňovali její schopnosti i výbornou angličtinu, ale zkrátka nebylo pro ni volné místo. Sen o úspěšné kariéře v kanadských médiích se začal rozplývat a realita všedního dne byla tvrdá. Markéta se však nemínila nechat srazit do kolen a brala jakoukoli práci. Začínala jako uklízečka, prodavačka, poté servírka i jako sociální pracovnice pro nezvladatelné děti. Po dvou letech se vypracovala do funkce sekretářky v podniku Transcom-Transport českého podnikatele Formánka, zabývajícího se dovozem a vývozem zboží z Čech do Kanady a obráceně. Díky tomu se důvěrně seznámila s českou komunitou, jak z časů emigrací, tak i legálních pobytů po změně režimu v ČSSR koncem osmdesátých let minulého století.

Jako novinářka tělem i duší si nechtěla nechat ujít příležitost osobně se poznat s takovými jmény, jako třeba Tomáš Baťa, Josef Škvorecký či Jiří Traxler. Zajímala se ale i o osudy nové, svobodné polistopadové vlny krajanů, kteří v Kanadě, ostatně jako ona, zakotvili.

Štěstí přeje připraveným

Zvláště zajímavé příběhy z jejich nového života, daleko od rodné hroudy, začala Markéta zpracovávat. Otázku, kde je publikovat, vyřešila snadno. Krajanské noviny Nový domov jí nabídly prostor. A po určitém času plodné spolupráce s ní tehdejší šéfredaktorka českého původu Věra Rollerová začala počítat jako se svou nástupkyní. S jídlem ale roste příslovečná chuť. Markéta začala roztahovat křídla. A když zjistila, že multikulturní televize OMNI s rozsahem po celém Ontáriu zajišťuje řadě národností, žijících v Torontu, pravidelné vysílání, zbystřila. Oslovila hlavního dramaturga TV OMNI s otázkou, proč není v nabídce též vysílání pro Čechy a Slováky. Důvod byl jednoduchý, nikdo o to dosud nepožádal. Markéta na jeho žádost vypracovala třicetiminutový pilotní program, ten byl schválen a vysílací čas pro naši komunitu nebyl problém.

Problém byla ale podmínka, že si Markéta zajistí po své linii honoráře pro kameramana a střihače. Díky své příslovečné houževnatosti si i s tím poradila. Sehnala dostatek sponzorů na to, aby zaplatila svého stálého kameramana a střihače, aby též měla na výdaje na dopravu. Jak lehko se řekne, a jak těžko udělá.