„Proto však také pohrdáme těmi, kdo v nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz se kdekoli na světě – a také u nás se našla skupinka takových odpadlíků a zrádců – odtrhnou a izolují od vlastního lidu, jeho života a skutečných zájmů...“ cituje Petrov z Anticharty podle jeho slov nejvíc kontroverzní část. 

„To ostatní jsou kecy, které v té době byly běžné. Je to 42 let. Vnímám, kolik je nyní spravedlivých. Hodně těch, kteří tu dobu nezažili nebo byli ještě malými dětmi. Čím menší mají vlastní zkušenost, o to více vědí, jak se kdo měl zachovat. Také jsme se ptali rodičů, proč dopustili procesy padesátých let, ale nesoudili jsme je. Nesoudil jsem ani prarodiče za to, že nebyli v mučírnách gestapa. Naše rodina utekla po revoluci z Ruska, nevyžadoval jsem, že se měla bolševikovi postavit a riskovat popravy nebo gulag,“ uvedl. 

„Kde se bere zpupnost soudit rodiče těmi, kteří se nemuseli rozhodovat mezi ‚tou správnou statečností‘ a obyčejným životem, vlastní kariérou a budoucností svých dětí? Není každý z křemene a národ není z kvádru. Většina se snaží jen přežít za cenu kompromisů. Napsal jsem, že Karel Gott pomáhal v těžké době lidem žít. Ne všem, ne každému. Samozřejmě. Mohl se na to vykašlat a udělat skvělou kariéru na Západě. Ale on své publikum, lidi, kteří ho milovali, neopustil. A těch byli miliony. Trvám na tom, že nemáme právo soudit rodiče za to, že žili, jak uměli,“ uzavřel. 

„Marta Kubišová je naše svědomí, Karel Gott pomáhal lidem přežít. Jeho význam je stejně velký. Většina to chápe. Marty Kubišové si lidi váží, Karla Gotta milují. Oba pro nás znamenají strašně moc. Ten, kdo to nevidí by měl vrátit řidičák, zdá se, že je barvoslepej. Život nemá jen dvě barvy. Oba mají můj obrovský respekt,“ napsal ke Gottovi již včera Petrov.