„Na stavbu Nového Města pražského Karel IV. pozorně dohlížel. Šlo, moderně řečeno, o jeho vizitku a vlastně tím dával celé Evropě najevo, jak je na svou Prahu pyšný. Nové Město zde mělo růst ke slávě pražského souměstí a vládnoucího rodu Lucemburků. S trochou romantiky řečeno i pro prestiž a krásu. Ostatně pohled z Hradu k Vltavě a ke stavbám na jejím pravém břehu byl nakonec v té době asi ještě malebnější než dnes,“ říká autor čtyřsvazkového díla Drsný střed Evropy a bývalý novinář Zdeněk Čech. Pojďme se s ním podívat do roku 1348, kdy vydal velký vládce Karel IV. zakládací listinu nové městské obce, tedy Nového Města pražského.

Největší z Čechů

K vítězství v anketě Největší Čech pořádané Českou televizí měl sice roku 2005 „v národě smějících se bestií“ slušně našlápnuto Jára Cimrman, ale po zákazu účasti fiktivní postavy v ní dost jasně vyhrál Karel IV. Ale byl vůbec Čech? Otce měl Lucemburka Jana, který se nejlépe cítil v Paříži a z jazyků zvládal nejlépe francouzštinu. Přemyslovskou matku Elišku měl z Čech. Brzy ovšem chápal, že oporou jeho evropské politiky bude především silné a prosperující České království, s jehož panstvem dokáže vycházet a kde stojí stříbronosná Kutná Hora. Takže z něj politické, hospodářské a vojenské důvody dělaly především Čecha a snad se tak i cítil. A českým králem byl vlastně více než polovinu svého života.
    
„Karel byl skvělý rytíř, hospodář a diplomat. Došlo mu ovšem, že válka je velice drahá záležitost, takže je lepší řešit rozbroje u jednacího stolu než na bojišti. Nicméně věděl velmi dobře, že úspěch každé diplomacie, a té velmocenské zvlášť, se odvíjí i od vojenské síly. Svou podstatou byl homo politicus. A málo se ví, že se zlostí při různých rozpravách bojoval tak, že si během nich cosi vyřezával. Odevzdal prostě svou emoci dřevu a noži,“ podotýká Čech.

Království za jeho vlády opravdu vzkvétalo a nemuselo se obávat žádného většího vojenského napadení. Samozřejmě, že se pikle vůči silnému českému sousedovi spřádaly pořád, ale k činům mívaly daleko. „Od roku 1304, kdy Albrecht I. Habsburský v čele říšského a uherského vojska obléhal Kutnou Horu, byl až do konce čtrnáctého století v Českém království klid, nikdo k nám s ozbrojenou mocí nevpadl. Což hodně přispělo k rozvoji země a plánovaná výstavba Nového Města měla z Prahy udělat významné evropské velkoměsto. Jistěže ne tak mohutné jako Paříž nebo Benátky, ovšem větší než tehdejší Londýn anebo v té době největší německé město Norimberk,“ vysvětluje Čech s tím, že Praha s dokončeným Novým Městem byla nakonec podobně veliká jako v Brabantsku Brusel a v zemích Aragonské koruny Barcelona.

 Geniální stavební koncept

Přestože je promyšlený koncept výstavby Nového Města pražského často přisuzován právě „otci vlasti“, jde o tvrzení přitažené za vlasy. „Ovšem ten středověký urbanista, jehož jméno neznáme, musel být geniální. Na Novém Městě naplánoval ulice třikrát širší, než bylo tehdy zvykem. Urbanistický model tohoto města funguje dodnes, tedy už skoro sedm set let. Nové budovy se plus minus stavějí na půdorysu těch starých. Osobně si myslím, že ten neznámý byl Ital nebo Francouz, protože ti měli s velkými městy své zkušenosti,“ spekuluje Čech.

V době, kdy se Nové Město pražské teprve rodilo, měla Praha výhodu dvou pevných hradů. Toho pražského, kde už se začalo se stavbou chrámu svatého Víta, a Vyšehradu. Hradby „nového města“ měly vést od míst, kde dneska stojí hotel Hilton, až právě po Vyšehrad. Vše bylo dokonale naplánováno dlouho dopředu, protože stavba hradeb začala už osmnáct dnů po vydání zakládací listiny.

Část prostoru, především na jihu Nového Města, nebyla osídlená, ale to nevadilo. Panovník tam hodlal mít parcely pro kupecké dvory a sklady zboží, protože, jak říká Zdeněk Čech: „Karel chtěl z Prahy vytvořit velkou obchodní křižovatku. Byl inteligentní a zcestovalý, takže věděl, jak fungují města jako Janov nebo Benátky, která sice neovládají obrovská území, kde by mohla vybírat daně, ale úspěšně bohatnou z obchodu. V tomhle se však král trochu přepočítal. Směry obchodních tras jeho záměrům nepřály. Obchod z jihu na sever vedl hlavně po Mohanu a Rýnu. Na severu vládl obchodu mocný spolek měst Hanza. Na východ putovalo zboží hlavně po Dunaji.“  

Velký mezinárodní obchod se Praze až na výjimky spíš vyhnul. I když velké trhy na Novém Městě samozřejmě byly. Například Koňský trh, dnešní Václavské náměstí, anebo Dobytčí, současné náměstí Karlovo.

Město má mít příběhy

Novoměstské hradby se všemi baštami a branami vyrostly během dvou let. Samo město se pak rodilo poněkud pomaleji, i když jeho výstavbu měly urychlit různé pobídky či daňové úlevy. Karel IV. například rozhodl, že když tam někdo postaví kamenný dům, bude na dvanáct let zbaven povinnosti platit daně. Mělo to ovšem podmínku. Osmnáct měsíců ode dne, kdy se na místě poprvé koplo do země, musel dům stát a lidé v něm už museli bydlet. Tím hnal Karel přirozeně věci dopředu. Přesto bylo město plně dokončeno až za vlády jeho syna Václava IV.

Pro názornější představu je prostředí tehdejší Prahy včetně Nového Města pražského dobře vidět v husitské trilogii režiséra Otakara Vávry, která má výborné reálie, i když je v ději a dialozích poplatná ideologii padesátých let.

A pokud jde o pověsti a legendy? V každém městě vznikají obvykle až s jeho rozvojem, ale Nové Město má údajně jednu už od svého zrodu. I když prý v plánech, které schválil Karel IV., jedna z ulic nebyla, přesto časem vznikla a panovník nad tím dobrácky přimhouřil oči. „Jelikož tuto ulici stavět nekázal, byla pojmenována jako Nekázanka a je na svém místě dodnes,“ směje se spisovatel Zdeněk Čech. Mladší pověsti – a je jich požehnaně – se pak točí hlavně kolem kostelů, zvonařů a zvonů. A to je dobře, protože město bez příběhů je mrtvé město.