Jonathan David Haidt je psycholog a profesor etického řízení na newyorské Sternově škole obchodu. Ve své práci se zaměřuje především na morálku a emoce s ní spojené. V poslední době se zaměřuje na fenomén růstu populismu a popularity pravicových stran v západních zemích.

Co se to děje se západními demokraciemi? Od masivního nárůstu popularity Donalda Trumpa ve Spojených státech, prudkého rozmachu pravicových stran napříč evropským kontinentem až po červnové referendum o výstupu Velké Británie z EU. O co se přesně jedná? Je to snad nějaký „virus zika“ světové politiky?

Prozatím se většina expertů ve svých analýzách tohoto trendu zaměřila především na zkoumání ekonomických aspektů, případně na popis psychologických příčin inklinace některých jednotlivců k autoritativním způsobům vlády.

Profesor Haidt vidí zásadní problém západních demokracií v něčem trochu jiném: jedná se o prohlubující se rozdíl mezi tak zvanými „globalisty“ na straně jedné a „nacionalisty“ na straně druhé.

K tomuto je třeba dodat, že profesor Haidt není sám, který vnímá prohlubující se propast mezi těmito dvěma tábory. Na stejný problém již loni v prosinci upozornila šéfka francouzské Národní fronty Marine Le Penová, když současně probíhající politický boj ve Francii označila za souboj mezi „globalisty“ a „patrioty“.

Profesor Haidt se ve své studii zaměřuje na proces globalizace a s ním spojený nárůst životní úrovně, což podle jeho slov změnilo morální hodnoty a chování městské elity. Jejich chování a rétorika později vedla k aktivizaci autoritářských tendencí u některých nacionalistů.

Demokratický kapitalismus – ve společnostech s pevným právním řádem a funkčními institucemi – podle profesora v posledních letech výrazně navýšil životní úroveň a existenční jistotu. S tím, jak společnosti bohatnou a stávají se bezpečnějšími, roste i míra tolerance a otevřenosti vůči podnětům z vnější.

Přístup k potravě, filmům a obecně spotřebním produktům z mnoha různých kultur vedl v západních společnostech k nárůstu kosmopolitních vzorců chování, což je obzvláště patrné u mladé městské elity. Tito lidé přestávají vnímat svět pouze skrze prizma své vlastní kultury a začínají o sobě smýšlet jako o „občanech tohoto světa“.

Kosmopolité akceptují kulturní diverzitu jako běžnou součást života a imigranty vítají s otevřenou náručí. Tím to ovšem nekončí; kosmopolité k tématu imigrace přistupují jako k tématu morálnímu, vnímají ho jako otázku „dobra a zla“. Ty, kteří migrantům odmítají pomoci a kteří se ohánějí nacionalistickými hesly, vnímají jako rasisty.

Globalisté a nacionalisté se neustále odcizují

Nacionalisté vnímají patriotismus jako lidskou ctnost; věří, že jejich země a kultura jsou unikátní a musí být za každou cenu zachovány. Nacionalisté cítí velmi silnou sounáležitost se svou kulturou a svou morální povinnost vidí ve službě své zemi. Z druhé strany ovšem předpokládají, že jejich vláda má povinnost se o ně postarat.

„V tomto postoji nelze shledat nic rasistického či přízemního; společná identita, normy a historie produkují hlubší důvěru,“ míní expert. „Společnosti s vysokou mírou důvěry produkují mnoho užitečného: nižší kriminalitu, nižší transakční náklady v obchodu, vyšší životní úroveň a větší míru štědrosti,“ dodává.

Liberální nacionalista může tak jednoduše argumentovat slovy, že debata o imigrační politice evropských států není o tom, co je morálně správné a co je špatné či přízemní, nýbrž se jedná o dva naprosto odlišné systémy hodnot, které na sebe čím dál více naráží.

„Debata by se měla tedy soustředit především na to, jakým způsobem se dá snoubit zachování integrity jednotlivých evropských komunit s nutností pomoci uprchlíkům, kteří to doopravdy potřebují,“ míní americký profesor.

Odlišná reakce na migrační politiku

Globalisté se převážně nacházejí v hlavních městech, komerčních centrech a univerzitních městech. Podle těchto lidí jsou národní hranice pouze arbitrární dělící linií, které jsou navíc imorální. Politiku otevřených dveří německé kancléřky Merkelové globalisté neskrytě vítali.

Pro evropské nacionalisty se ovšem konzumace večerních zpráv posupně proměnila v noční můru; migrační proces vnímali jako šíření viru zika, který se pomalu z jihozápadu Asie a severu Afriky dostával na starý kontinent a ohrožoval způsob života jeho občanů.

V létě loňského roku byl už nacionalistický kotel na bodu varu; „zastánci evropských hodnot“ křičeli: „Co je moc, to je moc, zavřete hranice!“ Na druhé straně globalisté byli pro úplné otevření stavidel se slovy: „Tohle je z morálního hlediska správná věc, a jestli se vám to nelíbí, jste rasisti.“

„Není se vůbec čemu divit, že lidé, kteří by ještě před několika lety po vyslechnutí projevů mnohých nacionalistických evropských lídrů pouze kroutili hlavou, dnes tyto politické strany vnímají jako jediné východisko ze současné krize,“ míní expert.

Evropští nacionalisté se proti imigraci stavějí již několik desetiletí, není se tedy čemu divit, že masivní nárůst v počtu žadatelů o azyl v evropských státech ještě o několik stupňů navýšil jejich strach a nervozitu, což vedlo k růstu podpory pravicových stran.

Je to pouze prostý rasismus?

Globalisté si tento trend i nadále vysvětlují pouhou „stupiditou“, „čistým rasismem“, „sobeckostí“ či „maloměšťáctvím“ ze strany nacionalistů.

Rasismus není ovšem v tomto případě podle experta zcela adekvátní termín, jelikož zcela nevystihuje motivy pro chování nacionalistů. Samozřejmě, že se u některých jedinců vyskytuje tendence jednoduše nenávidět cokoliv odlišného, u většiny nacionalistů se ovšem jedná spíše o obavy spojené s jejich morálními hodnotami.

„Není to tak, že by lidé jednoduše nenáviděli druhé z toho důvodu, že mají tmavší pleť nebo jinak tvarovaný nos; nenávidí lidi, jejichž hodnoty nejsou kompatibilní s jejich hodnotami, nebo lidi, v jejichž chování spatřují jistou hrozbu pro něco, co je pro ně důležité.“

Pro pochopení postojů evropských nacionalistů je tedy nezbytné nezastavovat se u „rasismu“, „tam by mělo naše zkoumání pouze začít“, míní expert.

Podle některých studií lidé s autoritativními postoji nejsou vůbec sobečtí, nesnaží se ochraňovat pouze svou peněženku nebo svou rodinu. Snaží se ochraňovat celou svou společnost. Někteří nacionalisté vnímají svou kulturní komunitu jako něco, co musí být důkladně střeženo. V dnešní Evropě a Spojených státech jsou to národnostní státy, které se nacionalisté snaží uchovat.

Co se s tímto vývojem dá dělat?

Odpověď na tuto otázku se podle experta nedá najít pouze tím, že se zaměříme na ekonomickou situaci nacionalistů a napojíme jejich finanční strádání na rostoucí míru rasismu. Nejprve je třeba se zaměřit na globalisty a jejich rychle se měnící hodnoty, které podněcují negativní reakci u nacionalistů.

Většina globalistů je všemi deseti pro imigraci a nadnárodní struktury jako Evropskou unii vnímá jako morálně superiorní národnostním státům; nacionalisty a patrioty pak označují za slabomyslné rasisty.

Toto chování ze strany globalistů spouští „normativní hrozbu“ v myslích těch lidí, kteří mají určitou predispozici k autoritářství. Navíc do jejich tábora zahání i konzervativce, kteří takové sklony nemají, ale jsou politicky blíže k nacionalistům než k globalistům.

Břemeno řešení tohoto problému leží na zádech globalistů, kteří se musí důkladně zamyslet nad tím, jak se jejich jednotlivé země staví k imigraci, a problém řešit tak, aby přitom nespustili autoritářské tendence u mnohých nacionalistů.