Poslední zprávy Českého statistického úřadu o stavu českých důchodců nevyznívají příliš pozitivně. Velká část důchodců je stižena exekucemi a celých osm procent z nich žije na hranici chudoby. Není se ostatně čemu divit, když průměrná starobní penze v Česku se pohybuje jen lehce nad minimální mzdou, ale životní náklady se přitom pohybují několikanásobně výše. Stačí se podívat na raketově rostoucí ceny nájmů v hlavním městě. A absurdně letos podražily i některé zcela základní potraviny, jako například máslo.

Jisté je, že ideál německého důchodce, užívajícího si spokojené stáří odpočinkem v nejrůznějších turistických destinacích, se českým důchodcům v posledních dvaceti letech spíše vzdálil, nežli přiblížil. Určitě však zůstává vysněnou fatou morgánou. Českou realitou tak jsou pracující důchodci, často i pouze brigádně a na nepříliš kvalifikovaných pozicích. Projděte se například mezi kustody v některé z pražských galerií a o věkovém průměru pracujících si uděláte snadno obrázek.

Není tedy divu, že i právě na důchodce zacílil prezidentský kandidát Michal Horáček v besedě věnované starobním penzím – konala se ve středu 7. listopadu v pražském kině Atlas. Horáčka, který se po většinu času zhostil role diváka, doplnila trojice panelistů: viceprezident Svazu průmyslu a dopravy a ředitel pro personalistiku a vnější vztahy ostravských hutí ArcelorMittal Jan Rafaj, místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Vít Samek a ředitelka hospice v Litoměřicích Monika Marková. Účast byla sporadická. V málo zaplněném sále byla necelá třicítka lidí. I tak ale bylo, vzhledem k tématu, veselo.   

ÚČASTNÍCI BESEDY O DŮCHODECH V PRAŽSKÉM KINĚ ATLAS: 

Nespoříš? Čekej chudobu

Zásadní tezi – a sice, že kdo si na důchod nespoří a spoléhá pouze na stát, bude mít vážný problém – vytyčil v úvodní části debaty Jan Rafaj. Dotyčné budoucí důchodce podle Rafaje totiž čeká výrazný pokles životní úrovně. Jasná vize přitom chybí a reforma je v nedohlednu. Problém je z velké části populační. Porodnost je nižší a krize se dá čekat, až bude populačně silné ročníky budoucích důchodců živit nejméně početná populace lidí v aktivním věku, což by měla být ta současná.

Rafaj rovněž kritizoval v Česku vysoké odvody. „Zaměstnanec s čístým platem 20 tisíc korun měsíčně stojí zaměstnavatele 40 tisíc,“ postěžoval si. Odporoval mu místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Vít Samek. „Tady nejde o procenta. Jde o odvody v reálných částkách a v těch jsme třeba za Německem pozadu,“ poznamenal. Peníze do průběžného systému by podle Samka mohli v budoucnu posílat i takzvaní roboti. Odborářský předák se na to konto vyjádřil v souvislosti s chystaným příchodem průmyslu 4.0. a s robotizací celé řady odvětví. Roboti mohou být systémem zdaněni a odvádět sociální zabezpečení v závislosti například na tom, kolik lidí připravily o práci.

Neboj se, budeš mít důchod 40 tisíc…

Průměrný důchod se v současnosti pohybuje kolem 12 tisíc korun, a to je málo. Ale proč je to málo? Vít Samek se coby odborář chytil hozené rukavice a nastolil téma levné práce, jelikož nízké platy ve srovnání se zbytkem Evropy sužují obyvatele české kotliny dlouhodobě. Jenže Rafaj coby představitel průmyslu kontroval: „Jestli se zvednou platy, tak se zvednou i ceny, protože někdo ten vyšší plat kadeřnice bude muset uplatit,“ varoval (nutno poznamenat, že většina kadeřnic pracuje v současnosti jako živnostnice, takže v tomto ohledu by to tlak na růst mezd u zaměstnavatelů nepředstavovalo – pozn. red.). „Ty můžeš být v klidu. Ty budeš mít důchod nějakých 40 tisíc,“ uklidňoval Rafaje Samek.

V té chvíli se k diskutujícím obrátil i prezidentský kandidát, textař Michal Horáček a zmínil zkušenost, kterou utržil při setkání se švadlenkami v Horním Jiřetíně. „Berou za svoji práci strašně málo peněz,“ zmínil. „Ale víte, co je štve, co mi ta jedna paní povídala? Že je hrozně malý rozdíl mezi jejich platem a sociálními dávkami,“ uvedl. Ti, co nepracují, se – jak se Horáček doslechl – prý pracujícím švadlenkám posmívají, a to je trápí. Do diskuse se vložil i Rafaj, podle nějž by se lidé v Česku měli naučit se za prací přestěhovat. „Příliš jsme si zvykli na tu široce rozevřenou náruč státu, která se o nás postará a která by byla jakoby povinna tam do té lokality ta pracovní místa dovézt,“ uvedl. „Dneska jsem viděl inzerát na řidičku tramvají za 35 tisíc. Já neříkám, že to může dělat každý, nebo že se musí hned zvednout. Ale ti lidé na to čekají a myslí si, že stát je za ně odpovědný,“ uvedl Rafaj s tím, že tento pocit představuje dědictví éry komunismu.  

To je lichva jako prase…

„No jo, ale ti lidé k tomu místu přilnuli. Oni si tam postavili baráky, to se mají přestěhovat, prodat nemovitost a žít v podnájmu?“ oponoval Samek. „No tak zpětná hypotéka, přestěhovat,“ upřesnil Rafaj. Zpětnou hypotéku ale před ním zmínil i Samek (jedná se v podstatě o mechanismus dnes poměrně běžný například v západní Evropě, kdy dotyčný prodá nemovitost bance s tím, že v ní může dožít a je mu vyplácena doživotní renta. V praxi by to znamenalo například, že celý život splácí hypotéku, aby nemovitost ke stáří opět prodal bance – pozn. red.).    

Následně se diskuse stočila k problematice zadlužování a obchodu s chudobou. „Viděl jsem reklamu v České televizi. Půjčíme vám 20 tisíc korun, jen za osm set korun měsíčně,“ postěžoval si Samek. „Jen za osm set korun měsíčně, vždyť to je 9 tisíc za rok. To je lichva jako prase. Čekal bych to v soukromé televizi, ale ve veřejnoprávní...“ dal najevo rozhořčení. Podle Rafaje je na vině to, že lidé si nevýhodně půjčují, nedostatek edukace a finanční gramotnosti. Své k tématu přidal i Horáček. „Co já jsem zažil u těch exekucí, tak největším problémem je pracující chudoba. Nejhorší je, když těm lidem nastane nějaký nezbytný výdaj. Opravdu se ta pračka rozbila definitivně a oni si na ni prostě půjčí, protože musí,“ poznamenal prezidentský kandidát.

PREZIDENTSKÝ KANDIDÁT MICHAL HORÁČEK SEDĚL NA BESEDĚ V PUBLIKU:

Své k tématu chudoby a exekucí přidala i šéfka litoměřického hospice Monika Marková. Podle Markové je celá řada klientů jejího zařízení zadlužených, když k ní přicházejí. Instituce jim ale jejich dluhy promíjejí a snaží se řešit výpadky příjmů jinými cestami. „To stejné vám řekne každý provozovatel azylového domu, že exekuce u klientů jsou problém,“ sdělila Marková. Podle ní se rovněž proměnila skladba těch, kteří o pomoc v azylových domech žádají. „Dříve to byli mladí lidé žijící takovým rizikovým způsobem života. Dnes se ale naše domy plní důchodci a matkami s dětmi,“ popsala nelichotivou situaci. 

Načež se spustila diskuse živelně ve chvíli, kdy se mikrofonu zmocnil starší muž z publika. „Když vás poslouchám, tak se bojím o svoje děti a o svoje vnuky. Místo abyste nalajnovali přesnej scénář, když se bude demografická situace vyvíjet tak a tak, tak já budu brát tolik a tolik. A můžu se rozhodnout, kdy půjdu do důchodu a od toho se bude odvíjet můj důchod, tak tady říkáte...“ vystartoval muž. „Prosím vás, bude tam nějaká ta otázka?“ snažil se moderátor diskuse muži odebrat slovo. „Vy za pět let přijdete a všechno překopete, nebo za deset let. Vždyť jste to říkal,“ stěžoval si ale muž neodbytně. „Ne, ne, parametricky upravíme, nepřekopeme,“ hájil se zástupce odborů Samek. „Ale parametrická úprava je vždy skoková, zvedneme pojistný, snížíme pojistný a já nevím, jak se to projeví na mým důchodu,“ nenechává se odbýt muž. „Já se ptám, proč ta komise nesměřuje k nějakému robustnímu systému, proč se zabývají ptákovinama. Zajímalo by mě, co v té komisi řešíte a nesměřujete ke skutečnému řešení,“ doplnil muž na závěr.