Za nejtěžší možný test Nečasovy vlády považuje sociolog Jan Keller v komentáři deníku Právo otázku, zda půjčit Evropě téměř 90 miliard. „Pro i proti je celá řada a ten, kdo vidí věc jednoznačně, usvědčuje se pouze z namyšleného diletantismu,“ tvrdí Keller a za příklad toho, kdo situaci úsměvně odlehčuje, jmenuje předsedu Věcí veřejných Radka Johna.

Vede ho k tomu Johnův výrok, v němž jménem strany, která by podle předvolebních fabulací měla být nejvíce proevropskou stranou vládní koalice, šéf VV doslova prohlásil: „Státy, které se zadlužily, ještě neudělaly reformy a mají děravé rozpočty. Kdybychom poslali 90 miliard, nikdo nezaručuje, že tyto peníze nezmizí.“

S lidmi typu Radka Johna ty peníze stejně neuvidíme

Sociolog předsedu VV upozorňuje, že pokud by se alespoň okrajově zajímal o problém korupce v naší zemi, zjistil by, že ročně u nás mizí z peněz daňových poplatníků nevysvětlitelným způsobem suma možná o něco nižší, možná ale také o něco vyšší, než je částka, o kterou nás prosí Evropa. „Nevím, jestli máme ty peníze Evropě půjčit. Vím jenom to, že s lidmi typu Radka Johna ty peníze stejně neuvidíme,“ konstatuje Keller.

Je ale přesvědčen, že pokud Evropě peníze půjčíme, měli bychom je dostat zase zpět, jako jsme zpět zatím dostali vždy více, než kolik jsme toho do Bruselu odevzdali. „Pokud si je necháme doma, mám takové podezření, že nepůjdou na budování infrastruktury, na pomoc školám či na rozvoj obcí, tedy na účely, na které nám Brusel přispívá plnými hrstmi. Stejně to vypadá, že pokud ty peníze zůstanou tady, nikdo nezaručí, že nezmizí,“ myslí si Keller.

Dohledat část odkloněných peněz, měli bychom Evropě z čeho poslat

Připomíná, že pokud by naše země fungovala normálně, už dávno by se přece podařilo dohledat alespoň část z toho, o co nás korupce, ale též různá ozvučování konferenčních sálů rok co rok připravují. „Kdybychom pak zlomek z těchto opět nalezených peněz poslali do Bruselu, své dluhy Evropě bychom alespoň částečně vyrovnali,“ míní sociolog.

Takhle jí podle všeho nepošleme nic. Ti nahoře budou svoji neschopnost vydávat za formu národovectví. „Útěchou nám může být snad jen to, že bez pomoci Bruselu zbude více peněz na plat nešťastného předsedy nejmenované strany, pro kterého se konečně po měsících hledání našla v parlamentu dobře placená funkce,“ neodpustí si Keller v závěru komentáře rýpnutí do Johna.