Pitr již strávil ve švýcarském a českém vazebním vězení dva a půl roku, proto tedy očekává, že do vězení už nebude muset. Byť ví, že možnost nástupu pořád existuje- a právě proto požádal o odklad nástupu trestu.

„Vyšetřování prakticky začalo už v roce v roce 1995, kdy jsem musel docházet na výslechy, takže jsem byl stíhán skoro celý svůj život. Mně v té době bylo 23 let, dnes je mi 42,“ vzpomíná podnikatel. V tomto směru je rád, že už má vše za sebou. Byť si je vědom, že ješt několik let nejspíš bude v podmínce.

Z pětiletého zákazu podnikání si také nic moc nedělá. „nesmím podnikat jako fyzická osoba či působit ve statutárních orgánech, ale ani předchozí léta jsem tak nepůsobil, takže mi to nijak nevadilo,“ říká. Pak zavzpomínal, že již od mládí byl zvyklý na určitou míru rizika.

„Já jsem se narodil v Libni - a říká se, že "Žižkovu a Libni z daleka se vyhni", takže já jsem byl téměř po celý život zvyklý žít trochu s rizikem,“ vzpomíná. Jinak je prý jeho život docela normální, exotické dovolené jej nebaví a ani tryskáčem příliš nelétá.

Pitrův „normální“ životní styl prý zahrnuje i to, že jezdí veřejnou dopravou. A v metru se mu prý nikdy nestalo, že by si před ním někdo odplivl. Maximálně jej prý lidé sledují a přitom si špitají.