V komentáři nazvaném "Dobrá pověst státu" poukázal na to, že senátoři odmítali prezidentské návrhy v případě ústavních soudců, a to i předchozím prezidentům, a z toho důvodu není situace nijak neobvyklá.

Otázkou podle Zvěřiny je, zda mohl a měl tuto kandidátku vůbec Senát schválit. Sporná přitom není ani minulost paní Procházkové (ta je dle Zvěřiny naopak kladem), ani její afinita k levici či sklon spolupracovat prakticky s kýmkoli.

Senátoři dle Zvěřiny brali v potaz i to, že Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) není žádný diskusní klub s nezávazným programem, ale instituce zřízená státem pro nějaký účel a každý, kdo zde má stát reprezentovat, by měl být zárukou solidnosti. Paní Procházková v radě jakékoli instituce slibuje podle Zvěřiny především vyhrocený konflikt. Senátoři hlasující proti tedy odmítali zejména možnost, že by se ÚSTR stal opět tématem mediálních přestřelek.

Nakonec Procházkovou přirovnal k manželce velvyslance Borůvky, která svými příspěvky na sociálních sítích, prezentujícími pikantnosti ze zákulisí ministerstva zahraničních věcí i z osobního života ministra Zaorálka šokovala veřejnost. Procházková by prý podobně ohrožovala dobrou pověst státu, což rozhodně nemůžeme chtít.