„Když přijedete do Ruska, nedivíte se už, proč nechala parta kolem prezidentova poradce Martina Nejedlého před nádvořím Pražského hradu nainstalovat bezpečnostní rámy,“ řekl hned v úvodu Leinert, podle kterého je mají v Rusku snad na každém rohu. Prochází se jimi i přes vstup do metra a rámy stále pískají. Všudypřítomné hlídky nemají ani možnost stíhat zkontrolovat, co kdo u sebe vlastně má. „Když se budete tvářit sebevědomě, klidně rámem ve sportovní tášce pronesete i kalašnikova,“ dodal komentátor s tím, že důležitý je asi jen dojem, že jste zkrátka pod dohledem.

Nutno dodat, že metra jsou rozhrkaná, stará a slouží především k přepravě chudých lidí bydlících na obřích sídlištích či odlehlých samotách. „Kabina s paní v uniformě nechybí u eskalátorů, ani na křižovatkách,“ připomněl a dodal, že jej překvapila i odhalená náctiletá dívka v neprůstřelné vestě u vstupu do Zimního paláce. „V Ermitáži paní dohlíží, jestli náhodou nepijete vodu z PET lahve, kterou jste si koupili. Ani v druhém největším městě Ruska, pětimilionovém Petrohradu, ale neteče z kohoutku pitná voda,“ nestačil se divit Leinert.

Toho, co je možné si v Rusku koupit, je ale prý dostatek, ceny však nejsou výrazně nižší než v Česku. „Zarazí vás, jak to místní zvládají poplatit, jistě těžko, pokud nepatří k pár horním milionům, které potkáte v Karlových Varech nebo v Praze,“ upřesnil. Pro představu, průměrný plat Rusů je asi čtyřicet tisíc rublů, v přepočtu na naše zhruba čtrnáct tisíc korun, jenže u nás už průměrná mzda překročila třicet tisíc korun. „A to v Rusku je střední třída mnohem užší než u nás,“ doplnil komentátor a poukázal na to, že lékař si tam vydělá zhruba to, co u nás pokladní v Lidlu.

To vše se odráží i na samotných lidech. Drtivá většina těch, které potkáte, hledí do země a jsou smutní a velmi se zdráhají projevit emoce, popsal Leinert. „U nás je běžné, že i na nejodlehlejším sídlišti stále najdeme slušný obchod. Zato i v těch největších ruských supermarketech už na dálku smrdí maso, protože nestíhají chlaďáky. To vše kousek od Petrohradu,“ uvedl Lienert s tím, že mu to připomíná Česko před třiceti lety.

„Všechno je to naleštěná bída,“ soudí zpětně Leinert, když si vzpomíná na květináče ve tvaru fotbalových míčů a čerstvě vysázené muškáty podél silnice. Na druhou stranu se Rusové umí radovat i z maličkostí. „Jsou pohostinní, vstřícní a Čechy mají rádi. Je jim prý také líto, že na ně mnozí nahlížejí jako na okupanty. Věří stále, že je Putin vyvede z krizí, které zažívají,“ napsal na závěr Lienert a připomněl, že v této zemi paradoxů si zkrátka uvědomil, jak moc je zatížen předsudky a čeho všeho si vlastně v Česku váží.