"První dojem byl dost depresivní. Smrad, špína, šero. Teprve v Praze po telefonátu Jirkovi Kabešovi a návštěvě různých mítingů se trochu vyjasnilo. Původně jsem zde chtěl zůstat jen chvíli, ale když jsem viděl ty neomezené možnosti v budování čehokoliv, zůstal jsem," říká zakladatel legendárního klubu Bunkr Richard Nemčok o návratu do vlasti. Před tím žil totiž dlouhou dobu v emigraci ve Francii a ještě dříve ve věznici na Mírově.

Zrůdná komunistická strana

"Sedmnáctého listopadu jsme sledovali dění v Československu u pana Tigrida v redakci. Asi po dvou týdnech jsem po konzultaci s Tigridem dospěl k názoru, že se do Československa pojedu podívat. Dvacátého čtvrtého prosince 1989 jsem v osmnáct hodin překročil německo - českou hranici," vzpomíná, kde sledoval dění kolem Sametové revoluce a pokračuje:

"Za necelý jeden rok se mi podařilo nemalými náklady vybudovat prestižní klub, který se během dalšího roku stal po celém světě vynikající značkou pro Československo a Prahu. Bohužel jsem podcenil malost, závist a stále velkou sílu pořád ještě komunistické justice, která mě po dlouhých bojích podvodnými způsoby zlikvidovala. Do dnešních dnů mě neodškodnili. V tom momentu jsem si uvědomil, že dokud nevymřou všichni, co žili v komunismu, bude se tento stát potýkat s velkými problémy."

Kvůli záchraně klubu dokonce kandidoval do Senátu, ale neúspěšně. "Dnes jsem si uvědomil, že moje případné zvolení do Senátu by byla ztráta času, nedosáhl bych ničeho. Vládnou zde politické strany a jejich zájmy a ne osobnosti a zájmy lidu," dodává. Nedaleko Smíchovského nádraží nicméně založil nový Bunkr.

"Bunkr na Smíchově už nemám. Ani toho nelituji. V Praze je nyní kultura jen byznys a nic jiného. Kluby jsou závislé na dotacích. Ty městské části rozdávají, čímž dostávají kluby do závislosti a s tím já nechci mít nic společného. Pravicové strany měly místo boje o mocenská postavení ve státě, firmách a podobně, prosadit zákaz této zrůdné strany, která je jen převlečený fašismus s jeho metodami. Snad se dočkám toho, že voliči jednou zmoudří a začnou se chovat zodpovědně," posteskne si Nemčok.

O amnestiích a prezidentech

"Je pravda, že jsem v sedmdesátých letech seděl čtyři a půl roku v kriminále a proto jsem byl velkým zastáncem amnestie, kterou vyhlásil prezident Havel. Chápal jsem jeho myšlenky, kdy si uvědomoval, že je ve věznicích dost lidí, kteří tam nemají co dělat. Prošetřování jejich případů by trvalo neúnosně dlouho a na verdikt by museli čekat ve vězení. Navíc měl ještě jednu motivaci. Chtěl dát po pádu totality šanci všem, což bylo fér. Amnestie pana Klause pro mě byla obrovským šokem. Normální je, že prezident vyhlašuje nějakou amnestii, ale Klaus omilostnil gaunery, kteří okradli lidi o miliardy korun, což mi zavání úplatky. A Zeman, to je kategorie sama pro sebe. Jeho alkoholické výstřelky na veřejnosti, vulgarita, to je na odvolání z funkce. Nejvíc by si rozuměl z Borisem Jelcinem, ale ten už je bohužel po smrti," hodnotí.

Nicméně náhradu za "prezidenta alkoholika a sprosťáka" nezná. "V současné době, když se dívám okolo sebe, nevidím ani ženu nebo muže, kteří by byli hodni zastávat funkci hlavy státu," říká. Mezinárodní situace podle něj není vůbec jednoduchá, proto varuje:

"Já osobně se domnívám, že si na Rusko máme dávat velký pozor. Jeho vládnoucí vrstvy si moc dobře pamatují, kde byla jejich zóna vlivu. Pokud budeme v NATO, tak se bát nemusíme, pokud bychom vystoupili, tak bychom se měli začít učit rusky nebo čínsky."

Kdo je Richard Nemčok?

Narodil se roku 1954 v Ostravě. Strávil čtyři a půl roku ve vězení za poškozování a rozkrádáaní majetku v socialistickém vlastnictví, ale i za příživu. Věznici Mírov opustil v roce 1978 a posléze podepsal Chartu 77. Deset tel strávil v emigraci ve Francii. V letech 1991 až 1997 provozoval rockový klub Bunkr v Praze, v letech 1992 až 1996 byl agentem protidrogové policie, protože nesnáší lidi, co prodávají drogy.