„Žila jsem v Londýně, teď bydlím na vesnici kousek od Bradfordu a dělám letušku pro British Airways,“ svěřuje se 29letá Zuzana žijící ve Spojeném království už osm let. Brexit podle svých slov hodlá řešit, až nastane, ale doufá, že se toho pro cizince pracující ve Velké Británii moc nezmění. Prý zde pracuje tolik cizinců, že si společnosti ani nemohou dovolit je ztratit. A zatímco v Londýně, kde žila, už proběhlo několik demonstrací cizinců proti brexitu, ve vesnici, kde žije teď, se to prý neprojevuje. Mladí lidé jsou podle ní přítomnosti cizinců otevření, jsou to spíše starší lidé, kteří ji vnímají negativně. Dopad na svůj život nečeká z toho důvodu, že si plánuje v brzké době vzít Angličana a v Británii hodlá zůstat. Britové jsou podle ní skvělí, přátelští a atmosféra je prý „krásně multikulturní“. „Tady je vlastně tolik cizinců co Britů, a to se mi na tom právě líbí, že se dokážeme všichni smíchat, mírumilovně a mít se rádi,“ dodává na závěr.

Další, koho rádio Wave zpovídalo, byla Eva, která v Londýně žije již 20 let a pracuje jako finanční ředitelka. Podle ní narostl v Londýně rasismus proti východním Evropanům, ovšem za východního Evropana je považován každý, kdo má nějaký přízvuk, tedy Rusové, Poláci i Češi končí v jednom pytli. Nevraživost údajně přichází hlavně od nižší třídy, například ve formě poškrábaných a pomalovaných aut.

Prý už došlo k prozření, že brexit bude jiný, než jak byl slibován. A že místní vědí, že „my jim nebereme práci, my jim vlastně pomáháme“. Má prý obavy o ekonomiku Británie, ale o svou vlastní práci nikoliv. Je prý rozdíl mezi střední třídou, jejíž členové jsou milí, otevření a dobře vychovaní, a nižší třídou, která je „složitější“.