„Roháček, jakej Roháček? Jo, Horáček. Jo, vím, že budete kandidovat na prezidenta. Jakej máte program, přetextovat hymnu?“ telefonuje si s kandidátem Horáčkem v úvodu videa Tonda Blaník, jehož ztvárňuje herec Marek Daniel. Horáček jej žádá o pomoc, neboť má podle svých slov špatné ohlasy na svůj tým. „Tak řekněte kunda v rozhlase, to zabere spolehlivě. Ne? Chcete něco sofistikovanějšího? Tak já se vám na tu vaši partu kouknu a uvidíme, co se dá dělat,“ slibuje Blaník.

V kanceláři pak tým probírá s kolegy. „Ty vole, to je tým snů. Jaderná bába. Prostej lid má od komoušů zažitý, že co je jaderný, ohrožuje světovej mír,“ poukazuje na šéfku Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Danu Drábovou. Vadí mu i „chromajzl“ i diplomatka Magda Vášáryová. „Sice ukázala v Postřižinách kozy, ale je to Slovena,“ zmiňuje mimo jiné se slovy, že Horáček chce asi lidi nasrat. Plus vidí jen ve sportovcích, a tak Horáčkovi radí: „Vyražte ty inťoše a frkněte tam sportovce. Zkuste si zaběžkařit s Koukalovou. Sexy číča na lyžích,“ podotýká. 

Následně však radí i prezidentu Miloši Zemanovi – jeho staví na lyže –, i ekonomovi Janu Švejnarovi. V závěru pak ukazuje překonané rekordy všech tří kandidátů. A Horáček si tuto reklamu pochvaluje. 

„To, co se popisuje v Kanceláři Blaník, je čirá pravda. Potíže jsou už jen s prof. Petříčkem, který z filozofických důvodů odmítá skákat na trampolíně,“ zmínil k tomu na svém facebookovém profilu. 

Video najdete ZDE.

Co si však jistě pochvalovat nemůže, jsou slova Pavla Šaradína v Lidových novinách. „Michal Horáček je slušný člověk. Vzdělaný, rozmýšlivý a v oblasti hudby zanechal nesmazatelnou stopu. Alespoň část jeho textů zná každý. Jeho role v listopadu 1989 je také záslužná. V týmu, který nedávno představil, je řada lidí, kterým stojí za to naslouchat. Navzdory všem těmto úctyhodným charakteristikám by na prezidenta kandidovat neměl. Nelze totiž žít dva životní příběhy,“ píše Šaradín. 

Podle něj, rozhodne-li se někdo založit svůj byznys na hazardu, jeho možnosti být hlavou státu jsou pak mizivé, ne-li nulové. „V hazardu se úspěch získává tím, že naprostá většina klientů prohrává. Někteří si vytvoří závislost, na niž doplácejí rodiny. Můžeme sice říci, že to byla jejich svoboda: hrát, nebo nehrát. Ano, tuto skutečnost koneckonců akceptuje i stát, když herní průmysl povoluje a reguluje. V tomto ohledu se jedná o standardní podnikání,“ konstatuje. 

A dodává, že prezident je nejen hlavou státu, ale chceme po něm, aby byl důstojným zástupcem všech občanů. „I těch, které tíží sociální a ekonomické problémy,“ dodal. Horáček však podle něj po jistý čas vydělával i na těch, kteří jsou v tíživé životní situaci.

„Když se dříve rozhodl pro životní příběh byznysmena v hazardním průmyslu, nelze žít druhý život prezidenta,“ zakončil kriticky.