Bureš je jediným kandidátem na předsedu, to ale prý zjistil na chodbě před výběrovým řízením. Odmítl, že by měl politickou podporu. „Jak by se mohla projevit? Jednotliví členové, kteří jsou převážně soudci, hlasují. Já tam žádný prostor pro ovlivňování nevidím,“ prohlásil.

Do politiky už nechci, vadí mi přímá volba

Bureš vůbec nepochybuje o tom, že ho prezident jmenuje. „Velmi obtížně si umím představit, že nejmenuje kandidáta, kterého v souladu se zákonem jmenuje ministr spravedlnosti,“ uvedl.

Dříve působil jako ministr spravedlnosti, ale nyní už se v žádném ohledu nechce vracet do politiky. Částečně i proto, že mu vadí přímá volba prezidenta, jejíž není příznivcem. „Nejsou zde zkušenosti, je zde celá řada zvláštních podmínek...“ říká Bureš. Podle něj je velkým problémem např. kontrola platnosti 50 tisíc podpisů, které kandidáti bez podpory poslanců a senátorů potřebují.

Kvůli těmto výhradám má Bureš za to, že by nemuselo být jasné, kdo byl prezidentem zvolen, i několik měsíců. „Těmto zákonům musí být vždy věnován dostatečně velký časový prostor, ale to se nestalo,“ myslí si. Sice nebyl spokojen s předchozí volbou prezidenta a jejím průběhem, přesto více věří výběru volených zástupců lidu.

Na dotaz, zda se jako případný předseda vrchního soudu připojí k trendu, že jsou dnes často otevírány dříve přehlížené kauzy, se příliš vyjadřovat nechtěl. „Trendy bývají ošidné,“ upozornil Bureš s tím, že spojovat tyto kauzy s vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou je nesmyslné. „Jeden či dva lidé nic nezmůžou,“ dodal.