Někdejšímu spolupracovníkovi exprezidenta Václava Klause Ladislavu Jaklovi se zdá, že americká společnost je natolik rozdělená, že to připomíná válku. V rozhovoru pro časopis Playboy Jakl podotkl, že před dalšími prezidentskými volbami může mezi stoupenci 45. prezidenta USA Donalda Trumpa dojít i k násilným střetům.

„Amerika už není tou Amerikou čestných chlapáckých hrdinů, ale hyperkorektních metrosexuálů, kteří si nemyslí, co si myslí, ale to, co si podle nových společenských modelů mají myslet. Stará Amerika ale ještě úplně nevymřela a vzchopila se k možná poslednímu pokusu zastavit celý ten ohromný experiment sociálního inženýrství,“ prohlásil Jakl.

Došlo i na otázku údajného vměšování Ruska do amerických voleb. Pokud k tomu opravdu došlo, tak by si podle Jakla měli uvědomit, že Trump nebyl součástí státních struktur. U moci byl Barack Obama z Demokratické strany. Právě ta tedy nese odpovědnost za to, že se Rusům teoreticky mohlo podařit volby ovlivnit. „Pokud cizí služby tehdy v Americe řádily a nějak významněji ovlivňovaly americké volby, měli by ti činitelé amerických bezpečnostních složek místo pokřiku a vinění Trumpa otevřít zásuvku svého pracovního stolu, vyndat pistoli a střelit se do hlavy,“ podotkl.

A pokud ono ruské ovlivňování voleb spočívalo v tom, že někdo uveřejnil ne zcela čisté praktiky Hillary Clintonové vůči svým oponentům v Demokratické straně, tak za to by měli Američané Putinovi poděkovat. Tak to vidí Jakl.  

• Celý rozhovor naleznete zde

Zdůraznil také, že Trump vyhrál demokratické volby a je třeba to respektovat. Ve světě bohužel žijí lidé, kteří ctí demokracii jen ve chvílích, kdy všechno šlape podle nich. Pokud se věci vyvíjejí jinak, začínají tito lidé křičet, že jsou pošlapávány hodnoty. „Mě na tom nemrzí jen to, že tihle zvláštní lidé tupí volební vítěze a upírají jim jejich vítězství. Daleko horší je to, že plivou na významnou část společnosti, místo aby pochopili, že ti, kdo volili jinak, pro to měli nějaký ze svého hlediska racionální důvod. Souvisí s tím ještě jedna obvyklá vlastnost těchto ‚liberálů‘. Když se potkají s jiným názorem, okamžitě předpokládají, že jejich nositel má pro jejich sdílení nějaký zlý motiv. Nedovedou přiznat jinému pohledu jeho vlastní legitimitu,“ podotkl Jakl.

Tzv. „liberálové“ by se měli zamyslet nad jednou věcí. Pokud se jim nelíbí, kdo je zvolen prezidentem nebo premiérem, jsou schopni přijít s nějakou jinou variantou ustavení vlády, která by jim vyhovovala víc? Nedemokratickou variantou, která by společnost dovedla k vyššímu dobru? „Politické dějiny jsou dějinami souboje dobra a svobody. V tomto boji stojím na straně svobody,“ zdůraznil Jakl.

Nakonec poslal vzkaz všem lidem, kterým lezou na nervy jeho dlouhé vlasy, že už je asi dlouho mít nebude. Postupně je ztrácí. Jeho kritici za to mohou poděkovat Jaklovu věku a gravitaci. Narážel tím minimálně na nedávný výstup profesora z Bostonské univerzity Igora Lukeše, který na argumentaci Jakla v pořadu ČT reagoval hodnocením jeho „koňského ohonu“.