K přítomným, kteří zcela zaplnili lavice v katedrále, promluvil také s připomínkou 17. listopadu 1989 herec Jan Kačer. Patří k nejvýraznějším tvářím sametové revoluce. Modlitbu uzavřelo Rekviem francouzského skladatele Charlese Camilla Saint-Saënse v podání Pražského katedrálního sboru. Věřící při něm věnovali modlitbu všem, kteří položili život v nesvobodné době a v boji proti autoritářským režimům, prosili také o pokoj pro všechny živé.

Nesmíme zapomenout na stovky zabitých a statisíce uvězněných

Duka ke společnému setkání v katedrále pozval představitele univerzit, studentské obce a zástupce společenského a politického života. Připomněl, že svoboda není fakt, který se v běhu dějin tu a tam osudově vynoří, nýbrž dar, kterého se nám dostává díky těm, kdo o něj usilují.

„17. listopad je vlastně velmi smutný den, ale v ten den se zrodila naše svoboda, protože se naplňují slova Ježíšova o pšeničném zrnu, které padá do země, aby zemřelo a vydalo užitek,“ uvedl arcibiskup Duka. „Nesmíme zapomenout na stovky zabitých a statisíce uvězněných, mezi nimiž byli kněží a řeholníci. Naše svoboda je dar za životy těch, kteří se nesehnuli, nezradili Krista, své přesvědčení, své svědomí,“ uvedl.

Podle Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu bylo za trvání komunistického režimu v Československu popraveno pro politické trestné činy 248 osob, asi 8 000 osob zemřelo ve vězení a 450 při pokusu uprchnout přes železnou oponu. Na hranicích umírali při výkonu služby také členové Pohraniční stráže, celkem jich v letech 1948 až 1989 bylo 654. Počet obětí nacistického Německa z Československa není přesně známý, historikové uvádějí přibližně 350 000 lidí, avšak bez těch, kdo zemřeli po druhé světové válce na následky týrání, perzekucí, věznění v koncentračních táborech a věznicích či v důsledku totálního nasazení.