Francouzské nedělní volby 577 poslanců Národního shromáždění skončily sice vítězstvím prezidentova seskupení několika stran zvaným Ensemble (Společně), ale Emmanuel Macron získal jen 38,6 procenta hlasů voličů a jeho vítězství není tak přesvědčivé, jako tomu bylo před pěti lety. Tehdy získal celkem 308 poslaneckých míst (43 procent hlasů), což mu plně stačilo k absolutní většině (pro ni je nutné 289 poslanců). Nyní má jen 246 nově zvolených poslanců a tak bude pro něj nezbytné hledat další partnery, aby mu pomohli v parlamentě prosazovat jeho reformní návrhy.

Nová doba – nová uskupení?

Za časů Páté republiky, tedy od počátku de Gaullovy vlády v roce 1958, který výrazně změnil ústavu a polarizoval Francii na pravici a levici, tedy socialisty a republikány (tak jako je rozdělená na dvě poloviny třeba v jídle, kdy sever smaží na másle a jih na oleji), se situace politicky výrazně změnila. Už to nejsou v zásadě dvě politické strany, které ovládají chod země, ale politická seskupení, která bojují o moc.

Jestliže původně se Macronovo hnutí jmenovalo En marche (na po chodu), nyní jeho Ensemble (Společně) sdružuje několik stran. Stejně je na tom i její konkurent, Nupes (Nová ekologická a sociálně lidová unie) v čele s Jean-Lucem Mélanchonem, jež získala druhé místo se 142 poslanci. Jsou to sice politická hnutí vnitřně dost si blízká, ale nikoliv jednolitá. Jim jde v patách Rassemblement national Mariny le Penové, která získala 89 poslaneckých míst, což je zatím nejvíc v historii francouzských voleb.

Ach ty důchody!

Jedním z důvodů, proč poklesla Macronova popularita, byla zřejmě důchodová reforma, kterou prosadil, aniž by vůbec o ni hlasovalo Národní shromáždění. A také přes odpor pracujících, kteří stávkovali – například v Paříži nefungovalo 11 z 16 linek metra a nevyjelo 80 procent vlaků. Až dosud totiž platilo, že různé profese měly různou výši důchodů a různou dobu pro odchod do důchodu. V některých zvláště náročných a rizikových profesích to bylo už od 52 až 58 let a se 73 procenty platu.

Macron všechny důchody sjednotil: nyní je to podle nové reformy od 62 let s prodloužením o dva roky, chtějí-li plné důchody, od roku 2027 od 64 let. Jen chci připomenout, že Francie má i jiné sociální výhody, které nejsou v Evropské unii obdobné – třeba 35 hodinový pracovní týden.

Jednou to ale přijde – bude muset…

Zvláště důchodový systém velice zatěžoval státní rozpočet i proto, že obyvatelstvo Francie v průměru stárne – jako jinde v Evropě, a tak se zvyšují nároky na státní výdaje. Macron si je toho vědom a proto nový zákon o důchodech prosadil, aniž by prošel obvyklou parlamentní procedurou, což mu mnozí vyčítali. A tak bude nyní pro něj dost obtížné získat další spojence pro své záměry, když nebude moci už počítat s absolutní většinou.