Od roku 1989 jsme na tom snad nejlépe v naší historii. Ekonomice se daří, mzdy rostou, daří se i ve výběru sociálního a zdravotního pojištění a Češi, Moravané i Slezané se znovu nebojí utrácet. Český prezident Miloš Zeman opakovaně říká, že by v Česku rád viděl sociální stát švédského typu, ale Zlámalová k tomu dodává zajímavá čísla. Zatímco v Německu je chudobou ohroženo přibližně 20,6 procenta populace a ve Švédsku je to 16,9 procenta, v České republice chudoba ohrožuje 14,6 procenta lidí.

Celý komentář najdete zde.  

Podle Eurostatu jsou chudobou ohroženi lidé, kteří nedosahují 60 procent středního příjmu v dané zemi. To však není jediné kritérium. Za opravdu chudého je považován také občan, který nemá na to, aby si zaplatil bydlení včetně poplatků za energie, musí žít v chladu, protože nemá dost peněz na zaplacení vytápění, nebo mít obden k jídlu maso. Patří sem i možnost prožít týden dovolené bez toho, aby to jedince existenčně ohrozilo, nebo možnost pořídit si auto či mobilní telefon. To jsou statky, na které většina české společnosti dosáhne.

„Sociální pojištění, z něhož se platí důchody a další dávky, se vybírá v rozjeté ekonomice lépe než jiné daně. Nemáme sice vyřešenou důchodovou reformu v silně stárnoucí společnosti, na to ale tato vláda nemá žádnou ambici. Ministryně práce Michaela Marksová Tominová tak zjevně nemá co na práci. Proto vymýšlí jednu společensky škodlivou věc za druhou. Snaží se svou rodinnou politikou a tlakem na státem financované uměle počaté děti single žen rozkládat rodinu. Novým zákoníkem práce, kde chce postihovat firmy za to, že „stresují“ své zaměstnance, se pokouší komplikovat vztahy v práci. Přes odpor koaličních partnerů se v různých podobách do vlády stále vracejí ženské kvóty, naposledy v rozhodovacích pozicích ve státní správě,“ píše Zlámalová.