„Zapomínání Masaryka bylo postupné. Bylo zapříčiněno převážně vnějšími vlivy a za ta desetiletí se nám vnořilo pod kůži. To nás ovšem neomlouvá, neboť jsme si hodně zavinili a stále dál si zaviňujeme i sami,“ zahájil nemilosrdně svou úvahu Sláma.

S potlačováním myšlenek Masaryka začal prý už náš druhý prezident Edvard Beneš, který sice nad jeho rakví sliboval, že „věrni zůstaneme“, ale po válce uplatnil vůči sudetským Němcům princip kolektivní viny. Stejně tak Beneš přimkl Československo k Rusku, respektive k Sovětskému svazu. A nakonec dopustil, že byla československá demokracie naprosto nepřijatelně osekána. Právo na život bylo uznáno jen u levicových stran a u lidovců.

Sláma je přesvědčen, že ani jedno z toho by Masaryk neudělal. Neupřednostnil by levicové strany před stranami pravicovými, neuplatňoval by princip kolektivní viny vůči Německu, protože velmi dobře věděl, že je třeba trestat jen konkrétní viníky. Stejně tak věděl, že všichni lidé na světě jsou si rovni ve svých slabostech, proto Němci neodolali Hitlerovi a Rusové Leninovi a Stalinovi. Věděl také, že Rusko není žádný dokonalý stát, ke kterému bychom měli zaslepeně vzhlížet.

• Celý komentář naleznete zde

„K Masarykovi jsme se nevrátili ani po Listopadu 89. Jeho ideový systém je přitom univerzalistický, platný a zasahuje do všech humanitních oborů, i do makroekonomiky a umění, a dnes mu chybí jen environmentalistika. Hospodářsky jsme se po Listopadu sice pozvedli, avšak zdaleka ne tak, jak jsme mohli, a co se týče civilizovanosti, morálky a kriticko-realistického myšlení, v tom jsme pouze dál upadali. Projevilo se to mimo jiné narůstajícími statistikami negativních jevů, poklesem obecné soudnosti a kultury myšlení a ztrátou mezinárodní prestiže. Vrcholem byl náš přístup k imigrantům: nikoli realistický, umírněný a solidární, ale barbarský – vyjádřený ministrem Chovancem, že Česká republika v budoucnu nepřijme ani jednoho uprchlíka. To všechno má i ekonomické důsledky: naše lidská práce i její výsledky se kvůli naší malé prestiži a politické nespolehlivosti prodávají nepřiměřeně lacino,“ napsal Sláma.

Přestože jsme národem Komenského, nedokážeme se shodnout na nezbytné reformě školství. Jsme národem Karla Havlíčka, ale je dnes v módě útočit na novináře. Často na ně útočí prezident Zeman, který nás znovu táhne k Rusku. Zdá se, že jsme nepoučitelní. Navíc odmítáme pomáhat uprchlíkům a ještě se jich bojíme, navzdory tomu, že tu takřka žádné nemáme.    

„Nevymezujeme se vůči nacionalismům a nedostatečně nebo vůbec nekritizujeme Maďary a Poláky. Po vzoru totalitních komunistů odsuzujeme a zesměšňujeme vzdělance a ostatní intelektuální elity. Poctiví novináři jsou potlačováni; narůstá destruktivní tlak na ČT a ČRo. Tištěný ani internetový veřejnoprávní deník nemáme a stale víc jsou naopak slyšet demagogická a lživá soukromá média. Jakýkoli politik či aktivista zasazující se o lidská práva (a)nebo o ochranu přírody je nevybíravě ostrakizován. I na to budeme v budoucnu ekonomicky doplácet,“ pokračoval Sláma.

Katolická církev prý hlásá pití vody, ale sama pije víno

Udeřil také na katolickou církev. Ač se označuje za absolutního antikomunistu, bylo by podle jeho názoru nejlepší zbavit římskokatolické preláty části majetku, k němuž přišla mimo jiné i díky vyrovnání státu s církvemi z doby vlády Petra Nečase.

„Naposledy to dokumentovala Dukovým, Kalouskovým a Nečasovým „legálním pučem“, tj. druhými církevními restitucemi, provedeným proti mínění naprosté většiny veřejnosti. Spor o jejich dodatečné zdanění nic neřeší, stejně jako by nic neřešila plná odluka katolické církve od státu, neboť by se tak jen zesílila její orientace na materiální hodnoty na úkor duchovních–- nadále by sice ‚hlásala vodu‘, ale ještě víc by ‚pila víno‘. K jejímu umravnění by pomohlo, kdyby se celá její hierarchie zbavila materiálních statků a byla placená státem stejně jako za komunistů (což říkám jako antikomunista),“ uvedl Sláma.

„Evropské katolické státy jsou evidentně zkorumpovanější, amorálnější a celkově nezdravější než protestantské. Ještě větší rozdíl je mezi jižní a severní Amerikou. Rozdíl je v tomto ohledu dodnes patrný i mezi Českem a Slovenskem,“ tepal dál katolickou církev.

Sláma soudí, že máme bezcharakterního a počínající demencí trpícího prezidenta

Vedle katolické církve se prý od Masarykových ideálů odklonila i sociální demokracie, která má mít podle Slámy k Masarkovým ideálům nejblíže. Dnes je prý ČSSD prolezlá korupcí. O ODS platí totéž. Současný předseda ODS Petr Fiala prý není politolog, ale demagog. A s dalšími stranami je to prý stejně špatné.

„ANO je politické hnutí, v jehož čele stojí trestně stíhaný a v minulosti s StB spolupracující oligarcha. ‚Září‘ extremistická a populisitcká SPD. Komunisté dodnes neopustili řadu nepřijatelných postojů a jejich dnešní ideologie je značně rozporuplná a jako skrytě antidemokratická je i nadále zavrženíhodná. V přímé volbě jsme zvolili bezcharakterního a počínající demencí trpícího prezidenta. Rýsuje se komplot tří stran a prezidenta (‚pečícího‘ nejen s ANO, ale též s okamurovci a komunisty), ohrožující naše základní demokratické pilíře. Do čela poslanecké komise pro kontrolu GIBS se dostal skalní a nenapravitelný komunista. (Naštěstí jen nakrátko, neboť ‚obyčejní‘ lidé zakročili a dali tak komunistům a všem ostatním, kdo ho volili, i morální facku),“ nešetřil dalšími ostrými slovami publicista.

Po výčtu chyb a odpudivých politiků Sláma svou úvahu uzavřel přece jen v alespoň trochu optimistickém duchu. Můžeme prý doufat, že energie, kterou kolem sebe akumuloval Jiří Drahoš, nepřijde vniveč a poslouží k záchraně naší demokracie.