Podle Lumíra Němce je velmi těžké hodnotit činy bratrů Mašínů po více než 60 letech. Pouze dosud žijící pamětníci mohou vzpomínat na atmosféru doby, v níž se bratři Mašínové rozhodli postavit komunistickému režimu. V padesátých letech minulého století komunistický režim rozpoutal krvavý teror. Komunisté zabavovali majetek, likvidovali celé rodiny. Kdokoliv byl komunistům nepohodlný, byl odsouzen k dlouholetému žaláři, nebo poslán na popraviště, připomněl historii.

A v této době se skupina bratří Mašínů rozhodla postavit komunistům na odpor. Měli sice nějaké zkušenosti s odbojem z období konce druhé světové války, ale  neměli zbraně, neměli peníze, neměli žádnou podporu ze Západu, a přesto do toho šli, píše ve svém komentáři Němec.

Na rozdíl od mnoha jiných, kteří pouze sklopili hlavy a mlčeli, oni se rozhodli bojovat proti zlu, oceňuje bývalý armádní velitel. „Z dnešního pohledu se může zdát rozbíjení oken komunistickým funkcionářům nebo sypání napínáčků na silnici jako úsměvné, ale v té době i za tuto činnost hrozily vysoké tresty,“ dodává.

Jak se Mašínové zdokonalovali ve své činnosti, tak si prý stále více uvědomovali rostoucí potřebu peněz a zbraní, aby mohli komunistům ještě více zatopit pod kotlem. Právě tyto jejich činy k získání zbraní a peněz vzbuzují nejvíce kontroverzí, protože při nich zahynuli tři lidé. Dva příslušníci SNB, jeden v Chlumci nad Cidlinou a druhý v Čelákovicích a pokladník Kovolisu u Čáslavi.

Ztráta lidského života je vždy smutná událost, ale i tak je nutné se na tyto tři úmrtí podle Němce podívat v kontextu doby. „Komunistický teror řádil všude kolem. Mašínové nebojovali proti jednotlivcům, ale bojovali proti systému, a každý, kdo systému sloužil, byl pro ně nepřítel, a tak se k němu i chovali,“ popisuje Němec.

I když se tyto jejich skutky mohou jevit z dnešního pohledu jako odsouzeníhodné, z pohledu doby, ve které se odehrály, jsou podle jeho názoru omluvitelné. Nešlo prý o obyčejnou vraždu nebo loupežné přepadení, ale o činy, které uskutečnila odbojová skupina bratří Mašínů v rámci boje proti komunistickému nedemokratickému režimu.

„Pokud režim používá vraždění a násilí k udržení moci, těžko lze proti tomuto režimu vést adekvátní odpor za pomoci mávátek. Potřebujete zbraně, potřebujete peníze a oni se rozhodli tyto prostředky získat,“ podotýká Němec ve svém komentáři.

Závěrem zmiňuje zákon, který zde máme o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, kde je v § 3 uvedeno: Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.