„Po celé tři roky v Aleppu vládl teror. Džihádisté zničili továrny, protože si mysleli, že tím donutí nezaměstnané obyvatele města přidat se k nim. Lidé umírali a ti přeživší žili ve strachu o život čtyřiadvacet hodin denně. Tento měsíc obyvatelům svitl záblesk naděje, když se do města probojovaly Asadovy jednotky podporované Rusy. Postupně vytlačují bojovníky Islámského státu ven z města a jejich éra se chýlí ke konci,“ píše Kinzer a dodává, že americká média popisují události tak, jako by snad bylo město poslední tři roky svobodné a teror zde naopak zavládl až se vstupem Asadových vojáků.

Americkým čtenářům média podle Kinzera sugerují, že vrcholem ctnosti je bojovat proti Asadovu režimu a jeho ruským a íránským partnerům. „Zatímco stranu dobra představuje koalice ve složení Spojené státy, Turecko, Saúdská Arábie a Kurdové, která musí zvítězit. To je naprostý nesmysl, ale nelze se zlobit na americkou veřejnost, že tomu věří. Nemáme k dispozici téměř žádné skutečné informace o bojovnících, jejich cílech nebo taktice. Velký podíl na tom mají právě naše média,“ je přesvědčen Kinzer a přičítá to silnému finančnímu tlaku, kterému je většina amerických vydavatelství a televizí vystavena.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

„V důsledku toho většina z nich razantně snížila počet zahraničních zpravodajů. Klíčové zprávy ze světa tak nyní přicházejí od reportérů se sídlem ve Washingtonu. No a ti si získané informace ověřují u Pentagonu, na ministerstvu zahraničí, v Bílém domě a údajných expertech ze zdejších think-tanků. Reportéři z Washingtonu nám tvrdí, že an-Nusrá se vlastně skládá z povstalců nebo umírněných bojovníků. Nedozvíme se to, že jde přitom jen o lokální odnož al-Káidy. Saúdská Arábie je potom vyobrazena jako země, která šíří svobodu a dobro. Přitom je hlavním sponzorem Islámského státu. Nikde se nepíše o tom, že Turecko slouží jako vstupní brána pro bojovníky, kteří se chtějí přidat k ISIS,“ kritizuje Kinzer, který v minulosti působil např. jako dopisovatel deníku The New York Times.

„Veškeré kroky Ruska a Íránu v Sýrii jsou médii označovány za největší zlo, které destabilizuje celý region. Prostě proto, že taková je oficiální linie ve Washingtonu. Tento druh dezinformace už pronikl i do prezidentské kampaně. Demokratická kandidátka Hillary Clintonová na veřejné diskusi v Milwaukee tvrdila, že mírové úsilí v Sýrii vychází z dohody sjednané v červnu 2012 v Ženevě. Ovšem opak je pravdou. Tehdy se americká ministryně zahraničí Clintonová připojila k Turecku, Saúdské Arábii a Izraeli a společně s nimi mírový plán Kofiho Annana úspěšně smetla ze stolu. Bohužel mezi diskutéry v Milwaukee nebyl nikdo, kdo by o tom věděl.“

„Politici své minulé činy občas zkreslují. Stejně tak si ve svůj prospěch upravují historii vlády. Ale žurnalistika by měla být těchto lží a výmyslů ušetřena. V tomto případě bohužel americká média naprosto selhala. O Američanech se často říká, že o okolním světě nic nevědí. Podobně jsou na tom jistě i lidé v Bhútánu, Bolívii nebo Sýrii. Naše nevědomost je však mnohem nebezpečnější. Spojené státy mohou rozhodovat o osudu národů po celém světě. Vláda tak činí s podporou veřejnosti, protože mnoho lidí a novinářů jsou s oficiální linií vlády spokojeni. Bojujme proti Asadovi, Rusku a Íránu a podporujme Saúdskou Arábii, Turecko a kurdské přátele,“ tlumočí ironicky Kinzer sdělení vlády a dodává, že tato lež pravděpodobně prodlouží válku a způsobí Syřanům další utrpení.