Ještě i v uplynulém týdnu se média poměrně hodně zabývala dvacátým výročím úmrtí zpěváka Karla Kryla. „Všichni vzpomínající ho celkem jednotně ocenili jako symbol určitého období české politiky a společnosti zejména z let 1968-69. Poněkud už se ale různí hodnocení jeho díla po roce 1990. Jedni říkají, že teprve tehdy v něm rozkvetl ten protestní zpěvák a dál pokračoval v reflektování špatností, které se děly, a to v duchu padni komu padni,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.

Nedá mu to nevzpomenout na jednu Krylovu hodně ironickou a satirickou básničku. „Kritizoval v ní tehdejší obsazení Pražského hradu různými umělci, desítkami různých poradců a podporadců za Václava Havla, což bylo v té době velice kacířské, protože Havel platil za národní modlu, která se nesměla kritizovat. A Karel Kryl si jediný dovolil tohle tabu překročit. Myslím, že to nejvíc vypovídalo o jeho povaze, o té vzpurnosti, o té neschopnosti krčit se před kýmkoli, i kdyby vypadal svatě,“ konstatuje Petr Žantovský.

Karel Kryl symbolizoval způsob života společnosti

Zároveň zdůrazňuje, že Karel Kryl měl velký respekt k hodnotám, které ho přesahovaly. „To bylo zřejmé už od osmdesátých let a od jeho – poněkud málo připomínaného – přátelského vztahu s opatem Anastázem Opaskem. Koneckonců právě v jeho kostele, v klášteře svaté Markéty, se konal 11. března 1994 Krylův pohřeb, kam se s ním přišly rozloučit desetitisíce lidí,“ připomíná mediální odborník.

Ke škodě věci sdělovací prostředky nezmiňují to, co ještě Karel Kryl také symbolizoval. „Symbolizoval totiž jednu éru, která nesouvisí s politikou, ale souvisí se způsobem života společnosti, totiž érou slovního vyjádření. To, co bylo na Karlových básních a písních nejkrásnější a nejdůležitější, bylo použití slova. Originální a často nečekané, často vyhledával novotvary, různé sémantické posuny a netušené zajímavé významy. Šlo o shrnutí toho, čím jsme žili my v sedmdesátých, osmdesátých letech, v nacházení významu ve slovech a za slovy,“ podotýká Petr Žantovský.

V nynějších textech už estetiku ani krásu slova nehledejme

Jde o něco, co už dnes není a co odešlo s Karlem Krylem. „Dnešní literatura, poezie i písničkové texty jsou prvoplánové, přímočaré, jednoznačně příběhové, fabulační a žádný hlubší význam v nich hledat nemá smysl, natož nějakou čistou estetiku a krásu slova. Tohle odešlo s Karlem Krylem a s ním symbolicky odešla jedna epocha způsobu lidského uvažování. Po jeho smrti v půlce devadesátých let se na určitou dobu přestalo vůbec pochybovat o čemkoli, natož tak jasnozřivě a kriticky, jak to uměl právě Karel Kryl,“ tvrdí mediální odborník.

Pro druhé téma ho inspirovalo pondělní vydání pořadu Hyde park na ČT24, jehož hostem byla ředitelka Gender Studies Helena Skálová. „Sledoval jsem to nejprve s velkým zájmem a posléze s naprosto nevěřícným pohledem. Paní ředitelka měla jediné téma, a to kvóty. Kvóty na obsazení různých funkcí, různých míst ve státní správě až po privátní sféru osobami ženského pohlaví,“ říká pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský a přiznává, že si nešlo nevšimnout výrazu moderátora pořadu Daniela Takáče.

Moderátor měl co dělat, aby udržel kamennou tvář a nesmál se

„Musím říct, že pan Takáč, ačkoli je to profesionál, místy neudržel poker face a málem se rozesmál nad těmi hloupostmi, které z paní ředitelky padaly, nad tou čirou neschopností obhájit názor, že kvóty jsou správně. Prostě proto, že na to žádný argument není. Paní ředitelka sice kličkovala, jak uměla, ale bylo to zcela marné, protože skutečně jediný kvalifikační parametr – totiž to, co máte mezi nohama – je těžko zdůvodnitelný jakoukoli racionální konstrukcí nebo čímkoli jiným,“ poznamenává mediální odborník.