Úvodem se Mejstřík vrátil do doby předlistopadové a prozradil, co pro něj byl rozhodující okamžik, kdy věděl, že se postaví režimu tak, aby byl slyšet. „Ten bezpostřední důvod, že jsme se nakonec vzepřeli a rozhodli se režim svrhnout, nebo zemřít, byl ten masakr na Národní třídě,“ uvedl jeden z předních studentských vůdců s tím, že už nechtěl žít v době nesvobody.

Získat v té době na svou stranu studentské kolegy, učitele a pedagody, nebyl podle Mejstříka velký problém. „Kdo policejní zásah na Národní třídě zažil – ten kotel, kde byli i studenti, ze kterého nebylo úniku – neměl pak problém s tím s námi jít do stávky,“ dodal Mejstřík a připomněl: „Na Národní třídě bylo tentkrát 600 zraněných a někteří dodnes myslí, že tam mrtví lidé byli.“

„I když jsme nevěděli, jaký bude sled událostí pak, riskovali jsme své životy, nemysleli jsme na to, jestli nás ze školy vyhodí, nebo ne, byl to vabank. Šlo spíše o to, zda ten režim použije pekingský model – zmasakrujou nás nakonec jako studenty v Pekingu na jaře 89, nebo se s námi zkusí domluvit,“ vysvětlil.

Sám prý cítíl velkou zodpovědnost za vysokošláky. „První, kdo stávku tenkrát vyhlásil, byla má škola, Divadelní fakulta AMU, první dny a týdny to leželo především na studentech, než se iniciativa přesunula na Občanské fórum. Pamatuji z revoluce jen totální nevyspání a obavy, abychom to dotáhli do konce, vyhráli to a položili komunisty na lopatky,“ vzpomínal Majstřík.

„Báli jsme se, aby nás nevytahali z fakult, nedovezli někam za Prahu a nepostříleli nás. Nebo jestli nenajedou s tanky na Letnou a nerozpráší ten milionový dav,“ doplnil. „Nemám rád pojem sametová revoluce, to žádný samet nebyl. Nehovořím jen za sebe, my žádný samet nechtěli, naše heslo „nechcem násilí, nejsme jako oni“ bylo trochu zneužito. My byli odhodlaní za tu svobodu ty životy položit,“ zdůraznil znovu Mejstřík s tím, že klíčové bylo přesvědčit dělníky, aby se k nim přidali, jelikož o ně se režim opíral. „V momentě, kdy se k nám začali dělníci přidávat, bylo jasné, že to nemůžeme prohrát,“ poznamenal.

Současný prezdient Miloš Zeman v roce 2014 hovořil o tom, že na Národní tříde nešlo o žádnou krvavou řež a nestandardní masakr. Dodal také, že každý, kdo někdy chodil na protistátní demonstrace, ví, že ho „občas majzli obuškem“. „Já toho Zemana nechci komentovat,“ zamračil se Mejstřík. „Co Zeman říká, je naprostá nehoráznost a stydím se za to, že ho máme na Hradě,“ hrozil se Mejstřík nad Zemanovými slovy k této události. „Byli tam zranění lidé, byly tam rozkopané páteře, rozkopané vnitřnosti, Proboha! My bysme nešli do stávky, kdyby tam s náma takhle nenaložili, zachovali se jak nacisti,“ zopakoval.

Až do konce stávky a volby Václava Havla prezidentem měli podle Mejstříka studenti obrovský kredit. „Právě studenti prosadili Havla. Bez nás by situace byla daleko nečitelnější. Jediný z našich požadavků, který zůstal nevyřešen, bylo odsouzení těch, kteří zapříčinili ten masark na Národní třídě,“ upřesnil Mějtřík, kde studentská revoluce skončila.

Mejstřík si přál zákaz komunistické strany, což se nestalo. Nechápe, jak je možné, že komunistická strana a komunistická ideologie je stále živá a svět ji nezavrhl. „Byla to diktatura. Proboha, jak je možné, že 30 let pro převratu tu máme stranu, která vyznává dikaturu proletariátu,“ konstatoval s tím, že lidé tehdy čekali na to, že končí diktatura a strana, která tu 41 let devastovala ekonomicky i morálně národ, bude souzena a odsouzena a skončí mimo zákon.

Kam podle Mejstříka došlo Česko po 30 letech od sametu? Návazali jsme prý na právní systém diktatury. „To, co se tu stalo po roce 90, tak my jsme navázali na právní systém, na kterém byla postavena diktatura, která zde byla 41 let. Mohli jsme navázat na úplně jiné právní systémy, které nebyly bolševické. Naše revoluce dostala jakousi faleš a s těmi důsledky se potýkáme doteď,“ řekl a poukázal na to, že dřív by se nemohl stát premiérem člověk, který spolupracoval s StB a nikdo by se neodvážil ohlížet po Putinovi a po Rusku.

„Lidé této země musí zvolit politiky, kteří budou mít jasno, co jsou čisté a špinavé peníze. Co je pravda a lež, co je láska a co slabost. A co je dobro a zlo. Musí říct, že komunismus je zločinný systém, zavrženíhodný, a nemá v civilizované společnosti co pohledávat. Jestliže si toto neřekneme, tak láska nemá šanci zvítězit,“ uzavřel bývalý studentský vůdce a politik Martin Mejstřík.