Prezident Agrární komory Zdeněk Jandejsek, předseda Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík a náměstek ministra zemědělství Jiří Šír debatovali před kamerami České televize o tom, jak se daří českým zemědělcům a co bychom měli dělat pro potravinovou soběstačnost naší země.

„Záleží na tom, jaké si dojednáme podmínky s Evropskou unií. Pokud budeme i nadále přihlížet k tomu, že sem 30 až 40 procent produktů dovážíme za podnákladové ceny, tak soběstační nebudeme. Samozřejmě že se s EU můžeme dohodnout, když jsme tam vstupovali dobrovolně, tak proč bychom se nedohodli,“ konstatoval v úvodu debaty Jandejsek. Poukázal však na jeden problém. „Tři největší komodity, které odsud odcházejí, jsou tabák, alkohol a pivo, tak to není úplně to nejlepší, jak vyrovnávat saldo.“

My vyrobíme za 85 korun, Němci za 86. Jenže...

Podle Stehlíka bychom neměli zapomínat ještě na jednu věc. „Hodně mléka, které u nás nadojíme, vyvezeme do Německa, tam to zpracují a vyrobí jogurt, který nám prodají zpátky sem. My máme kvalitní mléko nebo kvalitní hovězí, ale neumíme si je sami zpracovat,“ upozornil Stehlík. Obratem doplnil, že to není ani tak záležitost státu jako spíš vzájemných obchodních dohod. Naši potravináři by měli být aktivnější.

Šír doplnil, že český stát usiluje o změny přerozdělování dotací v oblasti zemědělství a je třeba zvážit další postup, pokud se nepodaří prosadit posun žádoucím směrem. „Mělo by být Česko troublemakerem EU a nehlasovat pro rozpočet EU?“ ptal se Moravec.

Šír se zdráhal odpovědět, jelikož je to podle jeho názoru ryze politické rozhodnutí. Když už by se přece jen měl vyjádřit, tak by nedoporučoval blokovat.

Jandejsek srovnal činnost českého zemědělce s činností zemědělce německého. „Nás tlačí dotace z okolních států. U nás se kýta vepřového masa vyrobí za 85 korun, v Německu se vyrobí za 86, jenže pak nám to sem díky dotacím přijde za 58 korun, čemuž my nemůžeme konkurovat,“ stýskal si prezident Agrární komory ČR.

Stehlík však Jandejska okamžitě korigoval. „Myslím si, že je příliš silné tvrzení říkat, že nám sem někdo dováží vepřové maso za dumpingové ceny,“ oponoval Stehlík. Kdyby tomu tak bylo, Česká republika měla nejednu možnost ozvat se u Evropské komise a podat stížnost. Nic takového se však nestalo.

Šír nabídl jinou cestu. „My budeme bojovat za to, aby všichni měli stejné podmínky – buď aby i polští zemědělci platili sociální a zdravotní pojištění jako český zemědělec, anebo aby je český zemědělec platit nemusel,“ konstatoval náměstek ministerstva zemědělství. „Tím ale nepotěšíte ministra financí,“ upozorňoval okamžitě Moravec. „Ale já tu nejsem od toho, abych těšil nějakého ministra financí, já tu jsem pro české zemědělce,“ odvětil náměstek.  

Jandejsek si ovšem trval na svém. O podpoře z Německa prý slyšel mnohé, jenže je to skrytá podpora, kterou vám nikdo oficiálně a s razítkem v ruce nepotvrdí. „A když půjdete do supermarketu a podíváte se, co my máme z brambor, tak to jsou jen bramborové lupínky, všechno ostatní je dovezené,“ shrnul problém ze svého pohledu prezident Agrární komory ČR.  

Velcí versus malí

Následně hosté svedli bitvu o dotace pro zemědělce. Přeli se o to, zda je správné podporovat menší zemědělské podniky, nebo spíš větší producenty. Zatímco Stehlík horoval za podporu menších, Jandejsek žádal diváky, aby se porozhlédli po světě a všimli si toho, že se v Německu, v Austrálii, ale i v dalších zemích menší firmy spojují do větších celků, protože jen tak dokážou obstát v konkurenci. Podle vlastních slov nemá nic proti tomu, aby velké podniky přišly třeba o tři procenta dotací, které získají menší podniky, ale rozhodně se staví proti vykreslování velkých podniků jako těch špatných.