Mezi obce s rozšířenou působností patří bývalá okresní města, řada menších měst a pražské městské části. Na dotazníky ve výzkumu odpovídali jejich sociální pracovníci a kurátoři. Podle nich jsou nejčastější příčinou bezdomovectví dluhy, závislost na alkoholu a nezaměstnanost.

Nejvíc lidí, jimž hrozí ztráta bydlení či žijí v nevhodných podmínkách, bylo v Moravskoslezském kraji. Sociální pracovníci jich tam odhadují 28 000. Následoval Ústecký kraj se 14 000. Naopak na konci žebříčku byl Královéhradecký kraj se 2 000 lidí v bytové tísni. V Česku na tisícovku obyvatel připadá zhruba 12 osob s ohroženým bydlením. V Karlovarském kraji jich bylo téměř 33, v Královéhradeckém pak čtyři.

Mezi lidmi bez střechy nad hlavou se ocitli i mladí po odchodu z dětských domovů či lidé po propuštění z nemocnice nebo vězení. Nejvíc lidí bez domova bylo v Moravskoslezském kraji a v Praze, a to 13 800 a 9 500. Téměř čtvrtinu všech bezdomovců tvořily ženy, 12 procent děti a desetinu lidé nad 65 let.

Podle zprávy města nejčastěji k řešení problému bezdomovectví používají sociální práci. Zmínilo ji 95 procent dotázaných. Jako druhý nástroj uvedli sociální pracovníci a kurátoři činnost odborů na ochranu dětí (OSPOD). Třetí nejvyužívanější metodou bylo sociální poradenství.

K výstavbě obecních bytů přikročila čtyři procenta měst, k rekonstrukci bytového fondu desetina a k zajištění nízkonákladového bydlení 12 procent. Mezi nástroji, které dotázaní označili za „nejčastěji chybějící“, byla výstavba obecních bytů, nízkonákladové bydlení a krizové ubytování.

Budování nových bytů chybí nejvíc městům v Královéhradeckém kraji a na Vysočině. Levnější bydlení a krizové ubytování postrádají hlavně místa na Vysočině a v Olomouckém a Zlínském kraji. Podle zprávy výsledky naznačují, „jakým směrem by se mohla ubírat budoucí opatření“. Autoři doporučují mimo jiné rozvíjení prevence, posílení počtu sociálních pracovníků a terénní práce a vznik sociálního bydlení v každé obci. „To zahrnuje jak výstavbu nového bytového fondu, tak i rekonstrukci a obnovu bytového fondu obcí,“ uvádí zpráva z výzkumu.

Sobotkův kabinet ve svém programu a v koaliční dohodě uvedl, že zákon o sociálním bydlení připraví a prosadí. Slib nesplní a norma se do voleb nepřijme. Původně měla přitom platit od letoška, přípravy se ale kvůli neshodám v koalici protáhly. Proti navrhované podobě se postavila ve sněmovně i opozice. Výhrady měli také koaliční poslanci.

Podle původní verze zákona měly mít obce určité procento sociálních bytů, povinnost ale z návrhu vypadla. Podle předlohy se tak radnice mohly rozhodnout, zda budou obyvatelům sociální bydlení přidělovat. Pokud by nechtěly, měl se místo nich o lidi v tísni postarat Státní fond rozvoje bydlení.

Po přijetí zákona volala Platforma pro sociální bydlení, která zastřešuje experty a organizace na pomoc potřebným. Podle jejích zástupců by obce určité procento sociálních bytů mít měly. Na bydlení by měli dosáhnout také senioři v tísni, samoživitelé a samoživitelky s dětmi či početné rodiny. Připravená norma se nelíbila Sdružení nájemníků ČR (SON). Podle jeho vedení by neměl vznikat zákon o sociálním bydlení, ale o bydlení dostupném.