„Jedna z největších výčitek a ostud se týká Vladimíra Špidly. Tehdejší sociálnědemokratický premiér na přelomu tisíciletí prorocky pravil, že by se Česko mělo soustředit na imigraci z ,kulturně blízkých zemí' – a pisálek se mu z výšin svých liberálních ideálů a třiceti let břitce vysmál,“ píše Kamberský ve své omluvě Vladimíru Špidlovi.

„Špidla měl pravdu. Ve více významech. Jednak bez migrace by Česko opravdu vymíralo – nebýt těch, kteří poslední tři dekády směřují do Čech a na Moravu, byli bychom už desetimilionovým, nikoli takřka jedenáctimilionovým národem. A ještě větší pravdu měl ohledně kulturně blízkých zemí,“ dodává komentátor, že sice sám netrpí panickou hrůzou z „afghánských mladíků“ jako velká část české populace, ale prostým faktem je, že migranti a běženci z Ukrajiny, Bulharska či Rumunska se začleňují do naší poměrně homogenní společnosti výrazně snadněji než některé menšiny do některých západoevropských národních společností.

Kamberský si podle svých slov na tento starý hřích vzpomněl při zdejší debatě o evropské „migrační dohodě“, která rozvášnila některé české politiky. K tématu doporučuje poslechnout si na serveru iDnes vidcast Rozstřel, kde obsah, význam a důsledky dohody vysvětluje poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar. Podle něj „dohoda“ v reálu platit nebude, je to jen vyjednávací pozice Rady pro jednání s Evropským parlamentem, ale do eurovoleb se nic reálného neupeče.

I tak Pojar ale velmi kvituje změnu postoje, kterou provedly leckteré západoevropské země, a jak moc se státy jako Itálie či Dánsko přiblížily pozicím, jež hlásají země Visegrádu už pět let.

Komentátor poukazuje, že Pojar v podstatě říká to samé, co hlásal před dvaceti lety levicový „snílek“ Vladimír Špidla: „My se musíme dívat dál, za horizont uprchlické krize a války na Ukrajině, takovým způsobem, abychom si mohli vybírat migranty, kteří k nám chodí, aby byli kompatibilní s Českem.“