„V ekonomii o čísla vůbec nejde. Ekonomie popisuje to, jak se daří nám, lidem. A za každým tím číslem vidím konkrétní lidi. Konkrétního člověka, konkrétní rodinu. A protože jsem poučený ekonom, tak vidím, jak se do těch našich životů, tu pozitivně, tu negativně, otiskne každá maličkost, která se v té světové ekonomice stává. Takže ano, čísla jsou důležitá, ale vlastně my, ekonomové, jsme více kvantifikovaní sociologové, my se fakt přehrabujeme v lidech, ve společnostech, v rodinách, v zemích – a to, co tam vidíme, je dost nepříjemné v tom, že dost často víme, jak to dopředu dopadne. Je to takový to, když vy vstoupíte na jeviště, tak taky víte, jak ten váš kus skončí, ale diváci jsou napjatí a čekají,“ řekl Vávra úvodem.

To, že bude průšvih s cenami energií, ekonomové věděli dva roky. „A dva roky jsme to říkali. Říkali jsme to známým. Spoléhat se na dodávky energií od firem, které jsou kapitálově slabé, byl špatný nápad – a o tom jsem já mluvil prostě dlouhá léta. Na té ekonomii s tím přibývajícím věkem je zajímavé to, že cítíte větší a větší urgenci lidi varovat,“ dodal.

Lidstvo je podle něj v současné době na vlně. „Covid samozřejmě spáchal ta viditelná pekla, která jsme všichni zažili, o tom nechci mluvit. Ale zpřetrhal globální ekonomické vazby tak, že prostě na tom do té doby hlaďounkém, strašně efektivním a strašně dobře běžícím koberci té světové ekonomiky prostě udělal ten hrb. To je ta inflace, to je ten nedostatek čipů, to jsou ty zdražené energie a to jsou všechny ty nepříjemnosti, které nám komplikují život kromě toho vlastního viru,“ snažil se vysvětlit Vávra. Podle jeho slov jsme si udělali ekonomickou pavučinu moc těsnou.

„Ten efekt mávnutí motýlích křídel je v našem světě to, co si romanopisci neuměli představit, tak to my žijeme. Vy jste se ptala, jestli jsme na tom všichni obyvatelé glóbu stejně? Ano, jsme. Ale to taky znamená, že my si z toho nepomůžeme, dokud nepomůžeme těm ostatním. A taková ta trochu zpupná politika Západu: My se tady naočkujeme a budeme tady žít v ráji a tamhle v Africe ať ty lidi chcípaj, tak to je samozřejmě pitomost,“ podotkl Vávra.

Vyzýval také k zodpovědnosti k rodinným financím. „Někdy to jde snáz, někdy méně snáz. Ale spíš jde o to, abychom počítali, že budou některé věci, které prostě nespravíme a musíme si je protrpět. Nespraví je nikdo. Jde třeba o ceny energií. Chodit každý den do televize a vyprávět, jak s tím něco udělám, je kontraproduktivní, protože ti lidé to čekají. A neudělá s tím nikdo nic, protože ta cena elektrické energie se definuje na burze. Ta burza obchoduje vždycky jeden den dopředu po hodinách. Když si představíte, jak šíleně složitá věc je evropský energetický systém... Bylo by lepší těm lidem říkat: Heleďte, bude to strašně nepříjemný. A říkat jim takový ty recepty, který vypadají téměř jako absurdně, ale já mít babičku, která žije sama a nemá na topení, tak si ji prostě vezmu k sobě na celou zimu. A to prostě není žádná ostuda! Nestůjme furt ve frontě s nataženou rukou u nápisu stát a státní kasa, protože žádný stát není. To jsme jenom my. To jste vy, já, vaše rodina a další,“ dodal Vávra. 

„Cena je výsledek nabídky a poptávky. Když je něčeho strašně moc, tak je to levné. A my energie nemáme strašně moc. My vlivem faktorů, které některé jsou mimo naši kontrolu, jako že v létě nefoukalo v Severním moři, takže jsme vyrobili málo energie z těch větráků, trochu se dohaduje Evropa s Ruskem o Nord Streamu 2 a trochu ty firmy podcenily, s jakou dynamikou se budou ekonomiky vracet k předcovidovým výkonnostem,“ poznamenal Vávra.

Podle jeho slov se v otázce peněz a osobních financí chováme málo racionálně. „Máme obtížnou startovací pozici, protože peníze naším životem hýbou, ale my se tváříme, že ne. A to mi přijde, jako kdybychom ke covidu-19 přistupovali tak, že bychom říkali, že není. Někdo to dělá, samozřejmě. Ale v otázce peněz a osobních financí se speciálně my, Češi, chováme strašně málo racionálně. A proto je to něco, co se snažím měnit, a hrozně mě těší, že na to mám pozitivní odezvu,“ dodal.

„Každý měsíc bychom si měli odložit nějakou částku stranou. A to neděláme. V podstatě je to primitivní babičkovská rada. Stačí si šetřit tisíc korun měsíčně. Milionářem se u nás tedy může stát i popelář. Ale musí dávat měsíčně tisícovku stranou. Když dokážete neutratit všechny peníze, je to první krok k finanční nezávislosti a bohatství. Svůj finanční osud bychom měli mít ve svých rukou,“ zmínil závěrem.